Asociace hydroenergetiků ČR

Po více než čtyřech letech působení v Iráku a Kurdistánu, kde jako jediný český expert pomáhal s výstavbou nových energetických zdrojů a působil i ve funkci poradce kurdského ministra energetiky, se František Fuksa vrátil do Česka. Nyní řídí výstavbu solární elektrárny za tři čtvrtě miliardy korun v Plzni-Letkově, jejímž investorem a budoucím provozovatelem je společnost STL, sdružující české soukromé osoby.

"Pracuji pro dodavatele, kterým je Chemoprojekt. Mým úkolem je postavit elektrárnu. Bude mít výkon deset megawattů, zabere plochu zhruba 22 hektarů, pod panely poroste tráva a klidně se tam mohou pást ovce. Každý, kdo pojede na Rozvadov, ji uvidí. Neřeším, jestli to je dobře, či ne. Boom slunečních elektráren vyvolal stát tím, že stanovil vysoké výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů, letos 12,15 koruny za kilowatthodinu," vysvětluje Fuksa.

Elektrárna u Plzně bude potřebovat 43 tisíc panelů, každý o výkonu 230 wattů. Panely budou z Číny, ocelové konstrukce z Česka. Jen panely budou stát 325 milionů korun, jeden watt nyní přijde na 1,3 eura.

"Na začátku roku byly fotovoltaické panely levné, nyní začala jejich cena stoupat, hlavně kvůli Německu. To může v Česku některé zájemce o zřízení sluneční elektrárny odradit. V Německu končí období zaručených výkupních cen v červnu, poté zájem opadne. Proto teď čínské továrny zdvojnásobily produkci," říká.

Vliv slunečních elektráren na celou energetickou síť se podle něho přeceňuje. Solární zdroje v českých podmínkách produkují svůj roční výkon pouze v období od května do září. Fungují ale jenom ve dne a při slunci. Navíc, jakmile je zataženo, jde výkon radikálně dolů.

"Rizikem je i to, když je slunce moc. Pokud má člověk solární panely na střeše a má smlouvu s distributorem na určitý odběr, tak při intenzivním slunečním svitu, kdy vyrábí elektřiny víc, se od sítě automaticky odpojí. A nevydělá nic," dodává Fuksa.

Dvě z jeho kurdských elektráren se staví

Šestašedesátiletý Fuksa má s energetikou dlouholeté zkušenosti. Desítky let pracoval pro ČKD Dodavatelský závod, a to převážně v zahraničí. V Iráku působil jako český expert počátkem devadesátých let minulého století, ale i těsně po porážce režimu Saddáma Husajna. V dobách, kdy tam extremisté unášeli Evropany a stínali hlavy před videokamerami.

"Když se člověk nekoukal přiblble na televizi, pochopil. Bouchá to a unáší se tam, kde je hodně lidí. Tak jsem si dával pozor - když stálo auto u chodníku a u něj nějaký muž -, aby se neotevřely dveře a já najednou nejel někam, kam nechci. A nechodil jsem nikam, kde se lidi tlačili, kde by si někdo rád získal vstupenku do nebe, aby dostal těch 72 panen, jak islám slibuje. Všechny sebevražedné atentáty dělají proto, aby se dostali do nebe. Já o tom s nimi diskutoval. Říkali, že když zabijí nevěřícího, tak se k těm pannám dostanou. Půjde atentátník do nebe, když zabije také irácké ženy a děti? Začali přemýšlet a došli k tomu, že takový člověk by se do nebe dostat neměl. Ale nebyli si jisti," líčí Fuksa atmosféru, v níž pro Irák hledal nové energetické zdroje.

Na rozdíl od Česka, jež má na výběr různé zdroje, existují v Kurdistánu pouze dvě vodní elektrárny. Páteřní síť se nachází pouze na arabském jihu, v kurdských horách neexistuje. Vesnice tam mají dieselagregáty, které vyrábějí elektřinu hodinu dvě denně. Tam Fuksa vyhledával vhodné lokality pro malé vodní elektrárny. "Dvě z větších elektráren, které jsem připravoval, se začínají stavět, našly se finanční zdroje. Jeden z Jižní Koreje, jeden z Japonska. Každá elektrárna přijde na šedesát až sedmdesát milionů dolarů," líčí český expert.

Velbloudům se hmyzem vlnily hrby

V Kurdistánu pracoval dva roky, předtím byl dva roky na jihu Iráku ve městě Basra. Rok jako expert vyslaný českou vládou v rámci pomoci válkou zničenému Iráku a rok v týmu britských energetiků. Pro Brity vedl výstavbu plynové turbínové elektrárny ve městě Samava. Tehdy se v Iráku bojovalo.

"To nebyl boj, prostě teroristé zlobili. První rok po válce to začalo dobře, ale pak přitvrdili, takže se stupňovala bezpečnostní opatření. Ze začátku jsme měli jen soft skin cars, průstřelná auta. A pak už jenom pancéřované toyoty. Takže ke konci, když jsme tu elektrárnu dodělávali, jsem musel mít na každou cestu tři pancéřované toyoty a osm členů ochranky. Všichni museli být v civilu, protože uniforma teroristy přitahovala," vzpomíná.

V roce 1990 před první válkou v Zálivu budoval továrnu v Bagdádu. Po vypuknutí války se stal s dalšími Evropany rukojmím Saddáma Husajna, čtyři měsíce žil v internačním táboře v poušti třicet kilometrů od Bagdádu.

"Hlídali nás, ale v poušti stejně nebylo kam utéct. Přesto jsme spekulovali o útěku. Našli jsme i stádo velbloudů, domluvili si cenu, ale nikdy jsme na ně nesedli. Bylo na nich tolik hmyzu, až se jim hrby vlnily. V prosinci nás přijel vysvobodit generál Vacek," vzpomíná expert.

A jeho další plány?

"Až dostavím elektrárnu u Plzně, pořídím si sluneční panely na svůj dům," plánuje.

FRANTIŠEK FUKSA
Až dostaví solární elektrárnu u Plzně, chce si pořídit solární panely na svůj dům.