V současné době má asociace 250 členů, z toho je 146 registrovaných online.

Malá vodní elektrárna-proč stavět MVE....

Michal Kos, redakce energeticky.cz

Přivaděč vody – náhon (dolní elektrárna)

Přivaděč vody – náhon (dolní elektrárna)

Proč ne, chtělo by se říct. Někdo sbírá známky, někdo provozuje bungee jumping a někdo staví malé vodní elektrárny. Zdá se to možná nesrovnatelné. Určitě stojí obrovské úsilí sehnat Modrého Mauricia, avšak já bych měl větší strach z toho bungee jumpingu a pokud se týká budování malé vodní elektrárny, to by mně asi také zdvihlo adrenalin. Jaké to asi je stavět malou vodní elektrárnu? Jeden z budovatelů takových elektráren, pan Hoško, byl tak hodný a na otázky související s tímto tématem mi odpověděl.

 

Proč stavět malou vodní elektrárnu

V současnosti má pan Hoško elektrárny dvě, obě jsou na toku řeky Moravy, cca 10 km od pramene, a jednu z nich právě přestavuje. V lokalitě není sám, kromě těch jeho nalezneme v blízkém okolí ještě tři další elektrárny.

Na otázku, co pana Hoška vedlo k tomu, aby začal se stavbou vodní elektrárny, odpovídá, že jde především o hobby. Na počátku bylo zjištění, že si člověk může postavit, a tedy i vlastnit elektrárnu. Dokázal bych to i já? Tak to byla otázka, která následovala a nezůstalo jen u úvah. Co se týká ekonomické výhodnosti - elektrárny sice přispívají do rodinného rozpočtu, ne však tak závratně, jak by se podle vynaložené práce mohlo očekávat. Ostatně každá malá vodní elektrárna (dále jen MVE) vychází ze svých konkrétních podmínek, a výdělečnost jednotlivých provozů se tak může notně lišit. Zkrátka láká vás možnost vybudovat něco, co funguje, přináší to určitý zisk, a navíc to svým provozem nepoškozuje životní prostředí.
 

Česle zachytávají větvičky, listí a jiné nečistoty, které voda přináší – tzv. shrabky

Česle zachytávají větvičky, listí a jiné nečistoty, které voda přináší – tzv. shrabky

 

Jaké byly výchozí podmínky stavby MVE?

 

Výběr lokality

Několik měsíců „běhání“ a měření s nivelačním přístrojem, stohy papírů zaplněné vlastními propočty, aby nakonec byla vybrána ta nejvhodnější možná lokalita říčního toku s vyhovujícím průtokem i spádem. Bohužel nebyla možnost využít náhonu či jezu patřícího ke staršímu vodnímu dílu (starý mlýn apod.) Šlo tedy, v obou případech, o stavbu „na zelené louce“. Pan Hoško k tomu dodává, že vhodných lokalit je dnes již velmi málo.

 

Firma nebo svépomoc?

Pro laiky bude lepší, pozvou-li si na stavbu MVE firmu, avšak ani ta nemusí vždy zaručit bezvadné provedení všech prací, a navíc se využití firmy silně prodraží – návratnost investice se tím může prodloužit ze tří až na deset let.

Pan Hoško do stavby jako naprostý laik nešel. Je vybaven znalostmi z oboru elektrotechniky, ovládá většinu řemeslných dovedností, které ke stavbě potřebuje, včetně sváření, umí projektovat, ví, kam zaslat kterou žádost. Než se do samotné stavby pustil, navštívil mnoho staveb podobných a sbíral informace, rady, díval se co a jak. Pokud se týká finanční stránky, svou pozitivní roli sehrály i dotace státu.
 

Nový a delší náhon znamená větší bezpečí pro souseda, větší výkon elektrárny, ale také větší dřinu…

Nový a delší náhon znamená větší bezpečí pro souseda, větší výkon elektrárny, ale také větší dřinu…

 

Papíry, papíry, papíry…

Administrativa spojená se stavbou MVE je nezanedbatelná. Odvážlivec musí absolvovat územní řízení, získat stavební povolení na budovu a el. přípojku, povolení vodoprávního úřadu k nakládání s vodami, povolení pro podzemní stavby, proběhnout musí dvojí kolaudace, vyřízení licence (původně autorizace), smlouvy na připojení, na odběr, na dodávku el. energie, dále žádosti o dotace a jejich schvalování.

 

Jaké se při stavbě objevily problémy?

Co činilo velké problémy při stavbě, to byl značný průsak vody, proto bylo nutné nasazení čerpadel. Podloží činilo problémy celkově. Pan Hoško shrnuje největší překážky při stavbě: nedostatek finančních prostředků, nedostatek času (pan Hoško má zaměstnání na plný úvazek a musí se samozřejmě věnovat i rodině, která ho v jeho práci podporuje) no a onen zmiňovaný průsak, který neúměrně ztěžuje práci. Svými silami a s pomocí několika přátel, zejména však rodinných příslušníků, dokáže p. Hoško vybudovat elektrárnu přibližně za 5 let. Investiční náklady činily v letech 1996 – 2001 něco kolem 1,5 mil. Kč. Dnes už by to bylo více.

V současnosti pan Hoško řeší problém bezpečnosti pozemků svého souseda – blízký jez by při velké vodě mohl být příčinou záplav. Rozhodl se tedy pro přemístění jezu do vzdálenějšího místa a pro prodloužení přivaděče – to zároveň zvýší výkon elektrárny. Většinu technicky náročných prací provádí pan Hoško sám, má k tomu patřičnou kvalifikaci i osobní energii. Ocelové potrubí se montuje a svařuje na místě a je ukládáno do 1,5 m hlubokého výkopu – i ten pak Hoško vykopal sám.

Určité problémy mohou při podobných stavbách vznikat ve vztahu k rybářům – obecně platí, že rybáři provozovatelům MVE spíše nefandí, obávají se menšího množství vody pro ryby. Pan Hoško nepopírá, že tyto výtky mohou být oprávněné, nicméně je přesvědčen, že vše je věcí dohody a dobré vůle mezi oběma stranami.

 

Parametry a chod malé vodní elektrárny

 

Francisova turbína (dolní elektrárna)

Francisova turbína (dolní elektrárna)

Pan Hoško je majitelem dvou malých vodních elektráren, ta výkonově menší dosahuje výkonu cca 30 kWh, větší 69 kWh. V obou případech jde o elektrárny středotlaké, derivační. Vodním zdrojem obou elektráren je řeka Morava. Obě elektrárny využívají Francisovy turbíny, které jsou v daných podmínkách nejvýhodnější. Dala by se použít i turbína Kaplanova, ta však pro svoji pořizovací hodnotu není příliš ekonomicky výhodná.

Turbíny elektráren se spouštějí v průběhu roku podle momentálního stavu vody, avšak nejvýhodnější je období přibližně od poloviny března do poloviny května – za toto období elektrárny vyprodukují zhruba tolik energie jako za zbytek roku. Menší MVE pana Hoška vyrobí asi 130 000 kWh za rok, větší 150 000 kWh. Regulace výkonu elektrárny probíhá tak, že pan Hoško používá buď slabšího, nebo silnějšího, nebo obou motorů zároveň.

 

Kam s ní?

Tuto nerudovskou otázku tentokrát aplikujeme na vyrobenou elektrickou energii. Veškerá produkce elektřiny je dodávána do sítě. Momentálně se v tomto regionu (pomezí Pardubického a Olomouckého kraje) z hlediska výkupní ceny nejvíce vyplatí dodávat elektřinu do sítě distributora E.ON – firma má dostatečně velkou základnu, a zajišťuje tak stabilní odbytové podmínky. Problémy nejsou ani ohledně spolupráce s firmou ČEZ. Obecně lze říci, že je výhodné vytvářet sdružení menších dodavatelů el. energie – zlepšuje se tím pozice na trhu.

 

Velín elektrárny

Velín elektrárny

 

Kamera snímá hodnoty z displejů, takže vizuální kontrolu lze provést z domova.

Kamera snímá hodnoty z displejů, takže vizuální kontrolu lze provést z domova.