Asociace hydroenergetiků ČR

Z pověření vlády návrh postupně přednesou ministr průmyslu a obchodu a poté pan ministr životního prostředí. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr průmyslu a obchodu vlády ČR Vladimír Tošovský Děkuji, vážený pane předsedo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh novely vodního zákona za ministra zemědělství Jakuba Šebestu, který je ve Francii na dlouhodobě připravovaných pracovních jednáních.

Novelu projednaly: výbor pro zemědělství, hospodářský výbor a výbor pro životní prostředí. Jak již bylo řečeno v prvém čtení a ve výborech, cílem novely, která byla v rámci sdílení kompetencí k vodám vypracována společně s Ministerstvem životního prostředí, je především zajištění transpozice nových evropských směrnic týkajících se oblasti vod. V případě již transponované rámcové směrnice vodní politiky z roku 2004 je prováděno její doplnění a zpřesnění na základě probíhajícího řízení Evropské komise o porušení smlouvy. Dalšími cíli novely bylo reagovat na osmiletou aplikaci vodního zákona v praxi a snížit administrativní zátěž subjektů dotčených regulací. Velká pozornost byla věnována úpravě správního trestání, kdy došlo k zavedení přestupků do zákona a k úpravě skutkových podstat a sankcí.

V průběhu projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny vznikla řada pozměňovacích návrhů, z nichž naprostá většina zpřesňuje text a zejména přispívá k odstranění výtek Evropské komise, které ČR obdržela v období projednávání této novely. Ministr Šebesta mým prostřednictvím děkuje všem předsedům a zpravodajům uvedených výborů za věcné diskuse, vstřícnost a spolupráci při projednávání této novely vodního zákona. Její přijetí je zásadní pro odvrácení žaloby Evropského soudního dvora, která České republice hrozí. Obrací se proto na vás, vážené paní poslankyně a páni poslanci, se žádostí o propuštění do třetího čtení.

Děkuji za pozornost.

Ministr životního prostředí vlády ČR Jan Dusík Děkuji, pane předsedo. Jenom velmi krátce jako spolupředkladatel návrhu novely tohoto zákona o vodách. Tento návrh novely reaguje na transpoziční požadavky, reaguje také na některá pochybení v naší legislativě, která jsou vůči evropským směrnicím, a samozřejmě se zabývá i otázkou ekonomiky, hospodaření s vodami, a tak jak byl navržen vládou, představuje jakousi rovnováhu mezi ochranou vod na jedné straně, na druhé straně ochranou přírody, která se na to úzce váže, voda v přírodě. Na další straně samozřejmě nakládání a hospodaření s vodami. To znamená tyto principy by měly být mezi sebou v souladu a samozřejmě při projednávání ve všech výborech, které projednávaly návrh zákona, jsme se snažili toto zdůraznit a případně se vyjádřím k některým pozměňovacím návrhům, které tady zazní. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání zemědělskému výboru, hospodářskému výboru a výboru pro životní prostředí. Usnesení výborů byla rozdána jako sněmovní tisky 895/1 až 3. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj zemědělského výboru pan poslanec Daniel Petruška. Prosím, pane poslanče, máte slovo

Poslanec Daniel Petruška: Děkuji za slovo, pane předsedo. Zemědělský výbor tento zákon projednal na své schůzi dne 27. ledna 2010 a projednal všechny do té doby známé pozměňovací návrhy. Přijal stanovisko, respektive usnesení, ve kterém doporučuje k přijetí v těch konkrétních podobách pozměňovací návrhy. Já je tady nebudu předčítat, všichni je máte rozdané. Jako zpravodaj pléna se k nim potom vyjádřím při rozpravě. Děkuji vám.

 

Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedo, pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, hospodářský výbor se touto vládní materií zabýval na svém jednání, a to na 49. schůzi, která se konala 27. ledna tohoto roku. V podstatě se soustředil pouze na oblast jakéhosi spolusoužití vod a vodních elektráren, zjednodušeně řečeno. Je to samozřejmě velmi citlivé téma. Já musím říci, že jednání na výboru bylo opravdu velmi racionální a neslo se řekněme od pohledu Ministerstva životního prostředí přes zemědělství až k průmyslu a došli jsme zřejmě k rozumnému závěru, kdy my jsme přesvědčeni, že naše usnesení poměrně jasně a striktně zamezuje retroaktivitě v této oblasti, a dále se shodujeme i se zemědělským výborem velmi silně na tom, že příslušnou nižší podzákonnou normu by měla vydávat vláda, která dostane podklady právě od tří zmíněných ministerstev, životního prostředí, zemědělství a průmyslu, tak aby přece jenom docházelo k určité vyváženosti v rámci stavu, kdy noví - podotýkám noví - investoři budou investovat a měli by mít předvídatelné podmínky pro investice.

Proto podtrhuji: hospodářský výbor v této oblasti z hlediska retroaktivity je možná o něco přísnější nebo o něco striktnější, než nalezl řešení zemědělský výbor a výbor pro životní prostředí.

 

Poslanec František Dědič: Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, výbor pro životní prostředí se na své 32. schůzi 28. ledna zabýval tímto vládním návrhem zákona o vodách a doporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh schválila ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které máte na svých lavicích. A mne samozřejmě pověřila tím, abych s tímto Poslaneckou sněmovnu seznámil.

Jak už tady bylo řečeno, projednávání bylo velmi složité, ale myslím si, že přijatý kompromisní návrh povede k tomu, aby vládní návrh zákona o vodách mohl být ve třetím čtení přijat.

 

Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že to, co tady řekl pan kolega Vojíř, je jakési velmi rychlé shrnutí a je potřeba si asi říci k tomu více, protože zákon o vodách je samozřejmě zákon, který obsahuje velice širokou problematiku, nicméně je tam část, která se týká, a zásadním způsobem týká, energetiky českého státu. A dovolte mi, abych se touto částí zevrubněji zabýval.

V důsledku přijetí tohoto návrhu by dříve nebo později - mám na mysli návrhy, které vzešly z výborů, a já je pak budu specifikovat, jak bychom měli dále s nimi nakládat - došlo k nepříznivému ovlivnění a k dokonce až odstavení malých vodních elektráren tím, že jim bude odebrána takzvaně energeticky využitelná voda.

Tato díla jsou v praxi v některých místech více než sto let a používají se k výrobě té nejčistší elektřiny. Na přelomu 19. a 20. století bylo těchto energetických vodních zdrojů, kde se energie vody využívala k pohonu elektráren, mlýnů, pil, hamrů, textilek, skláren na území dnešní České republiky kolem 20 tisíc. Jak se můžeme dočíst v kronikách nebo jsme měli možnost slyšet vyprávět naše rodiče, tak všude bylo dost ryb, raků a jiných vodních živočichů. V té době nebyla dokonalá rybářská technika, nebyly chráněny vydry, volavky a kormoráni. Na začátku 20. století bylo hodně menších mlýnů zastaveno vlivem konkurence levné mouky z velkých mlýnů a také dovozem levné mouky z Maďarska. V roce 1930 při inventarizaci hydroenergetických zdrojů jich bylo na území dnešní České republiky 11 785. K dalšímu zastavení velkého počtu menších mlýnů a tím energetických vodních děl došlo z úředního nařízení v roce 1952. Na konci 70. let minulého století bylo v České republice v provozu už jen několik desítek malých vodních elektráren. Tady vidíte, milé kolegyně a vážení kolegové, ten drastický úbytek z 11 785 na několik desítek.

V posledních 30 letech ale došlo k obratu, kdy v důsledku energetické krize, která nastala v noci z 31. prosince 1979 na 1. ledna 1980, se stát snaží od té doby legislativou, jednorázovými dotacemi při jejich výstavbě i jakýmsi bonusem malé vodní elektrárny podporovat. Podle Energetického regulačního úřadu je v současné době v České republice 1407 malých vodních děl, to jsou elektrárny s výkonem do 10 megawattů a vyrobí cca 1000 gigawatthodin neboli jednu megawatthodinu elektřiny za rok. Což je z celkového vyrobeného podílu elektřiny v České republice zhruba 1,67 procenta.

Na našich potocích bývala za sebou tak hustě malá vodní díla, že vytékající voda od mlýnů se hned odháněla do vodního náhonu níže ležícího mlýnu, takže při nižších průtocích voda tekla převážně vodními náhony. Tato vodní díla byla řádně vodoprávně povolena a vždy se vodoprávní povolení posuzovalo i z veřejného zájmu, vždy jako nezávadné a prospěšné.

Chtěl bych upřít vaši pozornost převážně na velmi problematický § 12, který ve svém znění v písmenu c) má větu, která vlastně znamená likvidaci malých vodních elektráren, a rozhodně to není věta, která by byla ve veřejném zájmu, tak jak je návětí v úvodu tohoto zákona. Dotkl se toho kolega Vojíř

Z právního hlediska, a bylo o tom už hovořeno, vládní návrh zákona je bohužel v rozporu se zákonem o vodách v § 5 odst. 1 a odst. 2, který zde ukládá chránit a účinně využívat energetický potenciál vody. Tím se provozovatelé malých vodních elektráren řídí a své provozovny rekonstruují často za přispění státních dotací a dokonce dotací z Evropské unie. Jedná se o zakázanou retroaktivní změnu dříve nabytých práv bez úhrady, kterými se provozy malých vodních elektráren doposud řídí. Retroaktivita byla zmíněna, není tedy potřeba se jí dále zabývat.

Je to nepřípustný protiústavní úřední zásah do právní jistoty provozovatelů energetických vodních děl. Princip právní jistoty je zásadní princip demokratického státu a je zakotven v Ústavě České republiky v článku I. Přijetí návrhu novely způsobí omezení, nebo dokonce odnětí současných vlastnických práv bez náhrady. Tím dojde k znehodnocení majetku a zisku provozovatelů malých vodních elektráren, přičemž zisk spadá pod pojem vlastnického práva. Jde proto jednoznačně o odnětí vlastnického práva.

V dávné historii nabytá vodní práva, která trvají i několik staletí, jak jsem již říkal, byla v minulosti vždy nedotknutelná a vodními zákony to lze doložit: z roku 1870, z roku 1955 - zdůrazňuji: z roku 1955 - nebyla zpochybněna vlastnická práva, z roku 1973 - zdůrazňuji: z roku 1973 - nebyla zpochybněna vlastnická práva, a z roku 2001. Za žádných politických systémů, za Rakousko-Uherska, za první republiky, v době protektorátu ani za socialismu se to nestalo. Teprve dvacet let po roce 1989 nám toto hrozí. Já si myslím, že to je neskutečný paradox.

Ekonomické hledisko. Odnětím vody podle vládního návrhu zákona, kterou nyní oprávněný podle svého právoplatného vodního práva využívá k výrobě elektřiny, dojde k omezení a u menších vodních děl s výkonem cca do 100 kilowattů až k zastavení provozu. Podle návrhu vyhlášky Ministerstva životního prostředí o způsobu stanovení minimálních zůstatkových průtoků by byla výroba elektřiny snížena cca o 50 %. To znamená pro malé vodní elektrárny by zůstala jen velká voda a voda povodňová, která je energeticky špatně využitelná nebo je vůbec nevyužitelná. Má velké množství nečistot, snižuje se spád zatopením malé vodní elektrárny zespodu, a tím klesá výkon. Takto podstatným snížením výroby elektřiny se sníží i tržby, a tím i hospodářský výsledek, chcete-li zisk provozovatelů. Kdo si může dovolit v malém podnikání, jako je toto, nebo v odměně za práci přijít o takto značnou část příjmů? Protože se sníží i produkce výrobního objektu, sníží se i tržní hodnoty těchto objektů. Výrobní objekt malé vodní elektrárny a celé vodní dílo se omezením energeticky využitelné vody značně znehodnocuje, anebo se stává zcela bezcenným. Hodnota výrobního objektu malé vodní elektrárny obsahuje stavbu, jez, vodní náhon, budovu, odtok od turbíny i technologie. To je samotná turbína, generátor, regulátor turbíny, elektrický rozvaděč, řídící systém a vyvedení elektrického výkonu do sítě.

Už třicet let stát podporuje legislativou a dotacemi, jak jsem říkal, výstavbu nových malých vodních elektráren. A nyní jejich provoz vládním návrhem zákona v podstatě omezuje, nebo je chce úplně zastavit.

Dámy a pánové, o co jde? Hlavním problémem je vyhláška Ministerstva životního prostředí a v ní dvě tabulky. (Ukazuje.) Tyto tabulky samozřejmě, pokud jste si je prostudovali, stanovují průtoky na takovou hodnotu, že dochází k tomu, že takzvaná M-denní křivka průtoků, kterou vás nechci zatěžovat, dochází k posunutí plochy té křivky, kterou ohraničují jednotlivé dané fyzikální hodnoty, tak se zmenšuje. A návrhem této vyhlášky se zmenší plocha pro provozovatele malých vodních elektráren o 24 %. Kdo tedy počítá tyto tabulky? Byl to vůbec hydroenergetik, byl to člověk, který tomu rozumí? Ví vůbec, o co jde?

Technické a provozní hledisko. Případným odnětím základní energeticky využitelné vody zůstane k dispozici jen velká voda, jak jsem říkal, a voda povodňová, která ale trvá jen krátkou chvilku a je energeticky špatně využitelná, obsahuje hodně nečistot a snižuje spád tím, že elektrárnu zaplavuje zespodu, a tím snižuje i výkon a výrobu elektřiny. Malá vodní elektrárna se proto velmi často musí z těchto důvodu odstavit. Protože velká voda povodňová trvá krátkou dobu, budou muset být malé vodní elektrárny často odstavovány a znovu uváděny do provozu a připojovány k energetické síti. To způsobí vysoké nároky na nákladnou automatizaci provozů malých vodních elektráren, vysoké opotřebování technologie a hlavně a především, a to bych chtěl podtrhnout, nekvalitní pulzačně vyráběnou elektřinu, o kterou žádný kupec, obchodník s elektřinou, nemá zájem. Takových zdrojů už máme v České republice velmi mnoho. Pulzační zdroj je nejhorší zdroj, jaký můžeme mít. Jistě mi to pan ministr Tošovský potvrdí ze své praxe.

A ekologické hledisko, dámy a pánové, to je koruna všeho, protože tento zákon protlačilo vládou Ministerstvo životního prostředí. A pojďme se podívat na to, co to způsobí v ekologii, když to navrhli ekologové.

Podle vyhlášky o stanovování minimálních zůstatkových průtoků, kterou jsem vám ukazoval, dojde v důsledku razantního snížení přítoku energeticky využitelné vody ke snížení výroby elektřiny až o 250 gigawatthodin, to znamená o jednu čtvrtinu dnešní výroby. Nevyrobením 250 gigawatthodin elektřiny dojde ke spálení ekvivalentního množství uhlí, a tím k nežádoucímu uvolnění téměř 300 tisíc tun CO2. Tři sta tisíc tun CO2 - a my se tady šmrdláme s povolenkami od rána do večera a nevíme kudy dál. A jedním tímto návrhem prostě tady už laborujeme s 300 tisíci tun CO2. Protože jedna megawatthodina je 1170 kg CO2, takže ten výpočet je velmi jednoduchý.

Jak jsem říkal, v minulosti kolem roku 1930 bylo na našem území přes 11 000 malých vodních děl. Všechna byla bez minimálních zůstatkových průtoků a nikde nedocházelo ke škodám na životním prostředí ani na rybářství, jinak by jistě naši předkové, kteří to měli v hlavě velmi dobře srovnané, již dávno přijali opatření k nápravě.

Při nižším průtoku vody, než je jedna čtvrtina hltnosti turbíny, je malá vodní elektrárna z provozu odstavena a všechna voda je v tomto období převáděna hlavním tokem. K tomu, aby bylo možné turbínu roztočit a vůbec připojit k elektrické síti, je zapotřebí tak velkého přítoku vody, který odpovídá asi jedné čtvrtině hltnosti turbíny. Tato tabulka (ukazuje) to znemožňuje.

Při nižších a středních průtocích budou vodní náhony bez vody, a protože jsou vedeny po vrstevnici, zcela logicky, tak budou vysychat, protože bude všechna voda odvedena hlavním tokem. To poškodí vodní živočichy ve vodním náhonu i v jezové zdrži a i samotnou stavbu vodního díla. Malé vodní elektrárny s historickými derivačními vodními náhony ovlivňují pouze zlomek procenta všech vodních toků v České republice, ale přitom jejich vodní náhony s trvalou a stálou hladinou vody jsou velmi kvalitním rybářským revírem a místem pro život vodních živočichů. Je přece velmi prospěšné životnímu prostředí, když i v době nižších průtoků vody ve vodních tocích je voda ve vodním náhonu zadržena, místo aby rychle odtekla z našeho území do moře.

Provozovatelé vodních děl při stanovení vysokých zůstatkových průtoků nebudou mít prostředky ani motivaci čistit denně vodu na česlích, udržovat vodní dílo a okolní krajinu, někteří jistě svá vodní díla opustí, jak tomu bylo už, bohužel, v minulosti.

Co se týká administrativních a regulativních hledisek. Vládní návrh zákona bude v praxi nesmírně administrativně zatěžovat provozovatele malých vodních děl a pracovníky vodoprávních úřadů nesrozumitelným a v praxi těžko proveditelným návrhem Ministerstva životního prostředí na stanovování minimálních zůstatkových průtoků, měřením zůstatkových průtoků, vypracováváním a odesíláním hlášení o zůstatkových průtocích, příjmem, kontrolou a archivací hlášení o zůstatkových průtocích.

Já si myslím, že těchto pár vět stačí, abyste si představili, jakou byrokracii bychom zavedli, kdybychom tento zákon neupravili do lidské podoby. Stanovením vysokých zůstatkových průtoků, předáváním pravidelných hlášení o nich a jejich sledováním dojde ke zvýšení regulace státem a k předání více kompetencí úředníkům rozhodovat v neprospěch provozování malých vodních elektráren. Je to opět podobné jako jiné zákony, které jsou navrhované z dílny Ministerstva životního prostředí.

Co se týká - a teď je to velmi důležité - směrem ke směrnicím Evropské unie, protože tady po té linii musí být všechno v pořádku, tak žádná směrnice Evropské unie, žádná směrnice nepožaduje zavést do právního řádu České republiky pravidla o zůstatkových průtocích pro malá vodní díla. Je to pouze požadavek úředníků Ministerstva životního prostředí. V tomto zákoně o vodách měly být pouze zapracovány požadavky Evropské unie ohledně povodní a podzemních vod. Ani v sousedním Rakousku a Německu, kde už se lidé rodí možná zelení, není možné ze zákona změnit dříve nabyté vodoprávní povolení pro malé vodní elektrárny.

Vládní návrh zákona je v rozporu se závazkem České republiky vůči Evropské unii zvýšit podíl výroby z obnovitelných zdrojů na konečně spotřebě v roce 2020, jak dokazuje směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2009/28. Návrh zákona je v rozporu i se samotnými předpoklady Ministerstva životního prostředí, které očekává v roce 2020 výrobu na malých vodních elektrárnách 1 260 gigawatthodin. Současná výroba je tisíc gigawatthodin. A jenom pro vaši ilustraci - po přijetí neupraveného zákona by se snížila na jednu čtvrtinu, to znamená 250 gigawatthodin za rok.

Pro ilustraci uvedu, dámy a pánové, že před čtyřmi měsíci ČEZ podepsal se svým tureckým protějškem smlouvu, kde se dohodl, že postaví Turkům tři vodní díla, která budou zprovozňována od tohoto roku 2010 a poslední vodní dílo bude zprovozněno na podzim 2012 - jedná se o tři oblasti - o celkovém výkonu 64 megawatt. A my tady operujeme s 250 gigawatthodinami za rok. Takže to je úplně jiný přístup v ostatních zemích, jak se snaží napomoci zvýšit výkon z těch nejčistších obnovitelných zdrojů.

Dále bych chtěl říci, že výhoda malých vodních děl je také v tom, že je to decentrální výroba elektřiny, decentrální výroba elektřiny, to znamená, v malé vodní elektrárně dochází k požadovaným úsporám nespotřebované elektřiny na ztráty v distribuci elektrizační soustavy, protože malá vodní elektrárna vyrábí elektřinu v místě její spotřeby. Já si myslím, že to je velký přínos právě vodních elektráren.

O vyhlášce Ministerstva životního prostředí jsem již hovořil, takže dámy a pánové, závěrem bych chtěl říci - už v názvu vodní elektrárna je jasné, že vodní elektrárna potřebuje k výrobě elektřiny vodu. Bez vody, což bychom udělali zavedením těchto minimálních zůstatkových průtoků ve vyhlášce, se z malých vodních děl stane pomník a její zašlou slávou a neblahou vzpomínkou na dnešní dobu, na dobu, kdy byla staletá vodní práva vyvlastněna.

Proto vás žádám, dámy a pánové, až budeme hlasovat ve třetím čtení o tomto důležitém návrhu zákona o vodách, abychom šli směrem v proceduře, že nejdříve budeme hlasovat o čtyřech bodech, které se týkají této problematiky - jsou to body 1a), 1b), 2a), 2b) z usnesení hospodářského výboru, kde pochopili, o co jde, že je to skutečně věc, která by mohla mít významné dopady do české energetiky a životního prostředí, a teprve potom hlasovat o usneseních zemědělského výboru a výboru pro životní prostředí a podpořit pouze body 8a) u obou výborů. Body 8b), protože jsou značeny v obou výborech stejně, bych poprosil, abychom odmítli.

Děkuji vám pěkně za pozornost.

 

Ministr životního prostředí vlády ČR Jan Dusík Děkuji, pane předsedo.

Pan poslanec Klas poměrně často hovořil ve svém příspěvku o Ministerstvu životního prostředí, takže považuji za potřebné zareagovat. Možná začnu tím, kde on skončil, tím, že vodní elektrárny ke svému provozu potřebují vodu. Pokud vodu nemají, tak nemohou být provozovány. A je skutečností, že vodní režim v České republice se mění a bude se měnit s tím, jak se bude měnit klima. Lze očekávat, že se budeme pohybovat v různých extrémech, kdy na jedné straně budou povodňové situace, na druhé straně bude vody v krajině ubývat a budeme muset na to reagovat. A já samozřejmě jako ministr životního prostředí dbám nejenom o to, aby byly podporovány obnovitelné zdroje energie, a souhlasím s tím, že vodní energie je věc, která je důležitá, která je důležitou součástí energetického mixu a toho, že splníme nějaké cíle pro obnovitelné zdroje.

Na druhou stranu ale také jako ministr životního prostředí musím dbát o další věci, jako je zajištění dobrého stavu vod, zajištění ochrany živočichů a rostlin, kteří se v těchto vodách nacházejí. Pokud bude docházet ke snižování zůstatkových průtoků, jako že je reálné, že k nim docházet bude, tak je potřebné, aby na to reagovalo i prostředí provozu vodních elektráren. Nejedná se o to, že by někdo někomu odpíral nebo měnil vlastnická práva, ale jedná se o běžný výkon veřejné správy reagující na stav prostředí, na to, že my neumíme ovlivnit, kolik té vody v našich tocích vznikne, a je potřeba na to reagovat, což dosud v tom vodním zákoně není uspokojivě řešeno.

My jsme jako Ministerstvo životního prostředí během toho projednávání přistoupili k tomu, že to tedy nebude zmiňovaná vyhláška Ministerstva životního prostředí. Ale právě proto, aby se provázaly vztahy mezi kvalitou, kvantitou vod a dalšími zájmy, se bude jednat o nařízení vlády. Ale považuji za nutné tady říci, že nadále je potřebné zachovat tu otázku minimálních zůstatkových průtoků způsobem, který bude přiměřený všem těm zájmům, o kterých jsem hovořil.

Poslanec Tomáš Úlehla: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já se do této obecné rozpravy hlásím i z toho důvodu, že jsem systematický biolog a ekolog a samozřejmě velmi si vážím každého opatření, které přispívá k ochraně životního prostředí. Od roku 1975 jsem také rybář, takže mohu ty věci posuzovat komplexně. A nevyhýbal jsem se projednávání novely tohoto zákona ani na Ministerstvu zemědělství, ani v souvisejících jednáních. A myslím si, že velkou škodou bylo to, že jsem neměl možnost vystoupit na výborech, které se konaly v době zasedání poslaneckých skupin Rady Evropy, a tím pádem jsem nemohl říct tam svůj názor. Proto ho považuji za vhodné sdělit tady.

Jednak tedy podporuji argumenty kolegy Klase, který z energetického hlediska i z toho ekologického velmi precizně zdůvodnil, proč bychom měli být velmi obezřetní při schvalování jednotlivých návrhů na úpravu toho zákona. A stejně jako on se kloním k tomu, že bod 8b) v usneseních jak zemědělského výboru, tak výboru pro životní prostředí jsou velmi omezující zákony, které - jak ukázala dlouhodobá praxe - tak u většiny provozovatelů nejsou zapotřebí touto formou ukotvovat v legislativních opatřeních. Je tady 300 elektráren, jsou tady provozovatelé s historickou existencí, to vše zde bylo řečeno.

Já bych chtěl jenom podpořit to, abychom skutečně se věnovali životnímu prostředí, abychom se věnovali názorům Ministerstva zemědělství, ale neznevýhodňovali ty, kteří mají nastavené i cash flow a splátky třeba úvěrů a provozní náklady dlouhodobě z minulého období, protože tady jim tím skutečně způsobíme problém. Svaz podnikatelů pro využití energetických zdrojů také podporuje tu záležitost, abychom body 8b) z obou usnesení výborů pokud možno vynechali.

A já mám tady také výpis, kdy se navrhoval prostřednictvím kolegy poslance vlastně § 12 odstavec jedna z hlediska jeho vypuštění v bodě písmeno c) a nahrazoval se textem jiným, a Ministerstvo životního prostředí i Ministerstvo zemědělství daly neutrální stanovisko s tím, že to samozřejmě nechají na projednání, protože neměli k tomu zásadních výhrad, přímo ve Sněmovně.

Závěrem bych chtěl říci, že si myslím, že by se nemusela měnit pravidla, která dlouhodobě fungují, tak striktně, nemuseli bychom - myslím si - vyloženě znovu určovat, jak budeme stanovovat minimální zůstatkové průtoky na úkor těch, kteří prokázali dlouhodobě, že to provozovat umějí, a ti, kteří to záměrně porušují, tu legislativu, anebo prokázali, že to kvalitně provádět neumějí, tak by měli být pod kuratelou České inspekce životního prostředí buď sankcionováni nebo přímo eliminováni z celého toho systému. Myslím si, že tam, kde v lokalitách třeba dosud nebyl stanoven ten minimální zůstatkový průtok, tak můžeme najít mnoho případů, kde příroda, ochrana přírody, vodní biotop, oživení těch toků, výkon rybářského práva jsou v naprosto bezproblémové homeostáze a fotografie, kterými argumentoval Český rybářský svaz, a dokonce jsem viděl ještě otřesnější fotografie dovezené z Německa, kde byly rozsekané ryby v turbinách apod., aby to skutečně působilo takovým tím emotivním "grínpísáckým hepeningovým" způsobem, tak nejsou adekvátní pro to, abychom o tak zásadní věci rozhodovali na základě těchto pocitů. Proto bych se chtěl moc přimluvit za to, aby 300 elektrárníků versus 300 tisíc, možná 320 tisíc rybářů nebylo hlavním argumentem při posuzování tohoto zákona, abychom ve třetím čtení naprosto pragmaticky a s podporou drobného podnikání, které zejména v této době je velmi důležitým zdrojem obživy pro mnoho lidí, to podpořili tím, že tam nebudeme zavádět - pro ty, kteří to již dlouhodobě dělají - omezující opatření. Děkuji.

Poslanec Jan Klas: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, jenom krátká reakce na pana ministra. Promiňte mi, že ten diagram je velmi malý, budu ho ukazovat směrem k němu. Ta vyhláška, kterou, pane ministře, obhajujete, stanovuje převážně průtok Q na 355 dní, což vede k tomu, že se celá křivka a plocha ohraničená těmito křivkami posouvá směrem nahoru o 24 %. Ubude 24 % plochy, tudíž ekvivalentnímu elektrického výkonu (?). Takže jenom tolik, kdybyste řekl svým úředníkům, když už počítají tabulky, tak aby postupovali rozumně, abychom se nepohybovali ve sférách, kde je méně vhodný průtok na výrobu elektřiny, kde vzniká pulzační elektřina, kde prostě už nemá smysl provozovat to malé vodní dílo, protože malá vodní díla jsou, dámy a pánové, stavěna převážně na 90denní vodu. Na 90denní vodu!

Ministr průmyslu a obchodu vlády ČR Vladimír Tošovský Děkuji. Já bych chtěl vystoupit jako ministr průmyslu a obchodu, nikoli za pana ministra zemědělství. Já se k tomu, co tady zaznělo z úst pana poslance Klase i pana poslance Úlehly, přidávám. Protože skutečně tak to je. V energetice se pohybuji celý život. Dokonce malé vodní elektrárny byly i mým koníčkem, takže to, co tady zaznělo, je skutečně pravda a podporuji tyto návrhy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane ministře. Nikdo další si nepřeje vystoupit v obecné rozpravě? Ještě jednou se rozhlédnu - dobře. Končím obecnou rozpravu. Zahajuji rozpravu podrobnou, do které mám zatím sedm přihlášek a jako první vystoupí pan poslanec Šenfeld. Vážený pane poslanče, máte slovo.

 

 

Místopředsedkyně PSP Lucie TalmanováPoslanec Robin Böhnisch: Děkuji. Dobrý den. Já se jdu jen přihlásit ke svému pozměňujícímu návrhu, který vám byl rozdán na lavice. Týkal se § 83 a vztahoval se k návrhu, který byl schválen na výboru pro životní prostředí. Děkuji.

Poslanec Libor Ambrozek: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, já bych si dovolil předložit pozměňovací návrh, který upravuje stejný paragraf, o kterém se zmínil kolega Böhnisch. Jedná se o novelizační bod č. 144 § 83 písm. m). Můj návrh zní:

§ 83 písm. m) odstraňují povodňové škody na korytech vodních toků, zejména zabezpečují kritická místa pro případ další povodně, obnovují průtočný profil koryta vodního toku; na tyto činnosti se vztahuje zákon o ochraně přírody a krajiny pouze ve zvláště chráněných územích v evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech, nejde-li o zastavěné území nebo zastavitelnou plochu; zahájení těchto činností oznámí správce vodního toku deset pracovních dní předem příslušnému orgánu ochrany přírody.

Jedná se tedy o trochu jiné vymezení oblastí, na které se nevztahují ty klasické parametry úpravy vodních toků. Jedna verze byla přijata ve výboru pro životní prostředí, další předložil kolega Böhnisch a já si dovoluji předložit ještě jinou úpravu. Děkuji.

Poslanec Jiří Hanuš: Děkuji. Já bych se jenom přihlásil ke svému pozměňovacímu návrhu, který byl rozdán dnes ráno na vaše lavice. Děkuji.

Poslanec Miloš Melčák: Děkuji, paní předsedající, za udělení slova. Já skutečně mám v úmyslu podat pozměňovací návrh k vodnímu zákonu. Pozměňovací návrh zní:

Dovolte mi, abych tento návrh stručně zdůvodnil. Vnitrozemské veřejné přístavy na Labi a Vltavě jsou přirozenými multimodálními logistickými centry umožňujícími přechod zboží mezi jednotlivými dopravními obory. V dosavadním pojetí výše uvedených zákonů jsou chápány jen jako návaznost na vnitrozemskou platbu a zařízení pro překlad z lodí na kamióny a železniční vagóny a obráceně a je opomíjena jejich schopnost provádět překlad i mezi dopravou silniční a železniční. Tato univerzilita je v Evropě velmi oceňována, a proto je infrastruktura vnitrozemských přístavů, a to jsou především pozemky včetně komunikací a inženýrských sítí, vlastněna ve státech Evropské unie většinově veřejnou rukou. Stát, regionální správa komuny, hospodářské komory a podobně. Infrastruktura veřejných přístavů je tak součástí veřejné dopravní infrastruktury a je financována z veřejných rozpočtů s výhodou možnosti vysokých subvencí z Fondu Evropské unie. Na této přístavní infrastruktuře podnikají na smluvním základě soukromé i státní logistické organizace, které samostatně financují dopravní a logistickou suprastrukturu, jeřáby, sklady, budovy a přepravní techniku. V České republice došlo proti tomu po roku 1989 v době divoké privatizace k anomáliím a tato celá infrastruktura byla zcela zprivatizována včetně obchodních a lukrativních pozemků v Praze. Dnešní vlastníci veřejných přístavů nejsou schopni financovat potřebné změny a především modernizaci přístavní infrastruktury v souladu s potřebami logistiky a státní politikou rozvoje multimodální dopravy vzhledem k rozsahu nutných investic a nemožnosti jejich návaznosti. Proto je navrhovaná výše uvedená změna zákona 114/1995 o vnitrozemské platbě a 104/2000 o Státním fondu dopravní infrastruktury, která v odůvodněných případech umožní modernizaci infrastruktury veřejných přístavů jako součásti připravované sítě veřejných logistických center. Tato změna zákona je v souladu nejen s dopravní politikou České republiky, ale i s politikou Evropské unie pro umožnění přechodu zboží ze silniční na železniční a vodní dopravu v rámci řešení ekologických dopadů dopravy na životní prostředí. Oproti budování veřejných logistických center na zelené louce mají vnitrozemské přístavy přednost v částečném využití stávající vnitřní a vnější infrastruktury, kterou je potřeba vhodně doplnit a sanovat v souladu s požadavky moderní logistiky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám, že jste mě vyslechli a věřím, že tento doplněk bude možné doplnit do připravovaného sněmovního tisku 895. Děkuji vám ještě jednou za pozornost.

Poslanec Vladimír Dlouhý: Dobrý den, paní předsedající, dobrý den, dámy a pánové, já vás opravdu nezdržím. Já se jenom přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který vám byl rozdán na lavice dne 2. 2. Jen pro osvěžení, jedná se o pozměňovací návrh k § 77, který se zabývá rozhodováním na místě. Jde o to, že v případě povodně nebo nějakého krizového stavu se na rozhodování na místě nevztahuje správní řád, to znamená, že se tímto rozhodování umožňuje státní správě tak, aby nebylo možno příště jej dodatečně napadat.

 

Poslanec Tomáš Úlehla: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já bych chtěl navrhnout, aby za základ při schvalování navržených úprav bylo vzato usnesení hospodářského výboru ve všech bodech, 1A, 1B, 2A, 2B, aby se současně doporučilo ke schválení usnesení zemědělského výboru i výboru pro životní prostředí v bodě 8A, protože jsou shodná, a abychom odmítli usnesení zemědělského výboru a výboru životního prostředí v bodě 8B, která jsou taktéž shodná.

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Někdo další si přeje vystoupit v podrobné rozpravě? Nikoliv. Končím podrobnou rozpravu. Táži se pana ministra a pana zpravodaje, zdali si přejí využít možnosti přednést závěrečné slovo? Pan zpravodaj ano. Takže, pane zpravodaji, než ukončíme projednávání druhého čtení, máte prostor pro závěrečné slovo.

 

Poslanec Daniel Petruška: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já tady nebudu opakovat obecné věci, řeknu jen ty nejdůležitější. Tato novela je zásadního charakteru, dotýká se čtyř věcných okruhů. Za prvé je to transpozice evropských směrnic včetně vypořádání připomínek Evropské komise, které, pokud bychom nevypořádali, tak hrozí České republice sankce ze strany Evropské komise, takže to považuji za nutné. Další jsou úpravy, které vyplynuly z praxe z devíti let aplikace tohoto zákona. Dalším neméně významným bodem, a tady budu říkat přesný opak toho, co tady říkali někteří kolegové přede mnou v podrobné rozpravě, se jedná o snížení administrativní zátěže jak pro podnikatele tak pro stát. V neposlední řadě dochází k sesouladění tohoto zákona a zákona o správním trestání.

Já bych se rád vyjádřil k průběhu projednávání. Zemědělský výbor jako garanční dostal k projednání po prvním čtení, které proběhlo v září 2009, tento zákon na starost. Zároveň byl tento zákon projednáván ve výboru pro životní prostředí a v hospodářském výboru. Vzhledem k tomu, že úplně na začátku projednávání tohoto zákona bylo, a musím říct, že tento zákon byl připravován nejen Ministerstvem zemědělství, ale také Ministerstvem životního prostředí, a byly při jeho přípravě už aplikovány pravidla RIA, to znamená právě dopady na zvýšení administrativní zátěže. Bylo tam tisíc připomínek původně, zbylo jich 512. I těch 512 připomínek bylo vypořádáno a zbylo 201 připomínek nebo resp. novelizačních bodů, které se projednávaly ve jednotlivých výborech. ***

Ve výborech jsem jako zpravodaj pléna posbíral a zaznamenal 89 pozměňovacích návrhů, z toho - a teď mě nechytejte za slovo - jich je asi 60 totožných a týkají se problematiky, o které tady mluvili kolegové Klas a Úlehla, a to jsou malé vodní elektrárny. Já jsem původně k tomuto bodu vystupovat nechtěl, protože musím říci, že jsem se velmi intenzivně věnoval projednávání tohoto zákona a nikdo mě nemůže podezírat z toho, že bych byl ve střetu zájmů, protože rybářem rozhodně nejsem a s batůžkem a PET lahví také do přírody nechodím, takže jako podnikatel rozhodně jsem spíše nakloněn tomu, aby se nekladly žádné další bariéry v podnikání lidem, kteří podnikají, nicméně musím říci, že tady došlo ke zcela zásadnímu zmatení smyslů - a nevím teď, jestli bylo cílené, anebo jestli to bylo jen nedopatření. Stále se tady /použiji hrubší slovo/ omílá § 12 zmíněného zákona. Já bych chtěl upozornit na to, že stejně tak jako stávka odborářů v dopravě, kdy jsme se všichni na začátku domnívali, že snad odboráři, resp. zaměstnanci, přišli o nějaké peníze, a nakonec jsme zjistili, že by o ně možná mohli někdy přijít, pokud by zaměstnavatelé dělali něco jiného, tak úplně stejný příklad je § 12. Paragraf 12 ve stávajícím znění zákona samozřejmě je. Název ve stávajícím znění zákona je "změna a zrušení povolení k nakládání s vodami". To znamená, že Vodoprávní úřad, který toto povolení k nakládání s vodami uděluje, mění, stanovuje parametry, ho může pochopitelně už v dnešní době podle stávajících pravidel změnit, v krajním případě i odebrat.

Co je problém ještě další, je to, že malých vodních elektráren je na území České republiky zhruba sedm tisíc. Těch, za které se tady "bojuje", je asi 1400. Je třeba zdůraznit, že každá nová malá vodní elektrárna, která je vybudována, má samozřejmě stanoven minimální zůstatkový průtok, protože prostě v dnešní době požadavek na to, chránit celkově objem vod, je, a stanovení minimálního zůstatkového průtoku je jedním z prostředků, jak toho dosáhnout. Takže ten problém se týká 20 % provozovatelů malých vodních elektráren, kteří se domnívají, že jim někdo bude rušit jejich povolení k nakládání s vodami. Tak to není. Jde pouze o to - (V sále je čím dále tím větší hluk.) Paní předsedající, já samozřejmě umím řvát jako tur, ale nevím, jestli to je vhodné.

 

Poslanec Daniel Petruška: Vážení kolegové, dovolte mi, abych vás upozornil na to, že abychom vyšli vstříc provozovatelům malých vodních elektráren, do novely tohoto zákona jsme zavedli delší minimální dobu, na kterou bude toto povolení přidělováno, a to je nejméně na třicet let. Zároveň jsme zavedli institut automatického obnovení. To znamená, pokud provozovatel malé vodní elektrárny bude plnit podmínky tohoto povolení a požádá před koncem této doby o jeho prodloužení, tak mu bude prodlouženo na nejméně stejnou dobu, to znamená, že teoreticky na jedno požádání na sto let.

Další věcí, která tady zazněla a která mne, musím říci, opravdu nadzvedla, byla argumentace kolegy Klase, který nevím, jestli byl nesprávně informován, nebo jestli to udělal záměrně /jak ho znám, tak nevěřím tomu, že by takovou manipulaci udělal záměrně, takže si myslím, že byl spíše špatně informován/. On zde argumentoval vyhláškou Ministerstva životního prostředí, kterou měly být stanovovány tzv. minimální zůstatkové průtoky. Rád bych vás upozornil, že tento institut jsme v nově navrhovaném § 12, který i v této chvíli umožňuje změnit či odebrat povolení k nakládání s vodami, upravili tak, aby nemohl žádný úředník jakéhokoli orgánu svévolně a bez měřitelných parametrů přijít a říci, že se mu zdá, že vodním dílem protéká málo vody a proto by navrhoval změnit nebo zavést minimální zůstatkový průtok. Tento institut jsme převedli na nařízení vlády, takže pro ty z vás, kteří by nevěděli, co to znamená - nařízení vlády vychází z dohody tří ministerstev, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství, Ministerstva průmyslu a obchodu. Tato tři ministerstva se musí shodnout na tom, podle jakých pravidel se budou stanovovat minimální zůstatkové průtoky. Jak si jistě umíte představit, nebude to tak jednoduché a rozhodně tato metodika nebude nahrávat nějakému svévolnému jednání úředníka na Vodoprávním úřadě.

Následně jsme pro ochranu provozovatelů malých vodních elektráren udělali to, že jsme do zákona vložili bod, který říká, že nově mohou být těmto provozovatelům stanoveny minimální zůstatkové průtoky pouze v době, kdy budou schvalovány plány povodí, což bude v tuto chvíli v roce 2015, takže za pět let. A navíc plány povodí jsou schvalování v rámci řádného správního řízení, kde provozovatelé malých vodních elektráren jsou také pochopitelně účastníky tohoto řízení, takže by neměli být úplně bezbranní. Toto vše jsme udělali v rámci vyjednatelného kompromisu. Já jsem se zúčastnil pochopitelně nejen jednání všech výborů, jak zemědělského, tak životního prostředí, tak hospodářského, ale zároveň jsem ve spolupráci s Ministerstvy zemědělství a životního prostředí uspořádal jeden seminář a jedno v podstatě jednání mezi zástupci těch dvou opozičních stran, které tam proti sobě stojí. Snažil jsem se oběma stranám vysvětlit tento kompromis a v podstatě jim říci, že toto je přijatelné pro všechny. Pochopil jsem, že to pro všechny přijatelné není, nicméně já na projednaném kompromisu budu i nadále trvat. Rád bych tady zdůraznil ještě jednu věc, a to, že se tady operuje staletými povoleními k nakládání s vodami a s případnou náhradou, pokud by toto povolení bylo odejmuto.

Snažil jsem se naprosto poctivě najít jiný přírodní zdroj, který lze využívat tak, aby se s jeho pomocí dala vyrábět elektrická energie. Bohužel, žádný podobný se mi najít nepodařilo. Nicméně musím říci, že za povolení k nakládání s vodami provozovatelé nic neplatí. Představa, že by v tuto chvíli měli dostat náhradu za to, že doposud, možná desítky let, vyráběli elektřinu, kterou prodávali, budou dostávat náhradu, mi nepřipadá úplně rozumná.

Co se týká návratnosti investic, ano, souhlasím, po roce 1989 mnozí provozovatelé těchto malých vodních elektráren, kde nejsou stanoveny doposud minimální zůstatkové průtoky, museli investovat nemalé prostředky do jejich obnovy. Jak jsem já měl možnost ty provozovatele poznat, jsou to lidé velmi slušní, chápou, že se k řece a k vodě musí chovat seriózně, že ji nemůžou exploatovat tak, aby ta řeka byla mrtvá. To znamená, že já si myslím, že tento problém je uměle vytvořený. V podstatě v tuto chvíli nejsem schopen už identifikovat, kdo ho vytváří a z jakého důvodu. Nicméně bych chtěl říci, že za těch dvacet let, případně dvacet pět let od roku 1989, kdy nejdříve budou moci být stanoveny minimální zůstatkové průtoky provozovatelům, se jim - dovoluji si tvrdit - jejich investice vrátí.

A znovu opakuji: To, že tady je možnost jim stanovit minimální zůstatkový průtok, neznamená, že jim bude stanoven nebo že by jim to povolení bylo odebráno či měněno. Pouze jde o to, aby stát měl možnost v případě, že se změní přírodní podmínky, zareagovat a prostě využívání vod k energetickým účelům nějakým způsobem regulovat.

To je vše, co jsem k tomuto zákonu chtěl říci. Doufám, že se setkáme při hlasování ve třetím čtení. Předem avizuji, že jako zpravodaj si nenechám do procedury mluvit a návrhy svých kolegů pravděpodobně akceptovat nebudu.

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane zpravodaji, a končím druhé čtení. Pane poslanče Klasi, rozprava byla ukončena. Pan zpravodaj využil možnosti svého závěrečného slova. Je mi líto, ve třetím čtení dozajista budete mít prostor pro pokračování v polemice. Končím tedy druhé čtení tohoto sněmovního tisku.