PSP 25.2.2010
5.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)
/sněmovní tisk 968/ - druhé čtení
Prosím, aby tento návrh z pověření vlády uvedl pan ministr Michael Kocáb.
Ministr vlády ČR pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás za ministra průmyslu a obchodu, který je na dlouhodobé protokolárně připravované cestě do Alžírské demokratické a lidové republiky za účasti podnikatelské mise organizované Svazem průmyslu a dopravy České republiky. Novela zákona číslo 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů jak ministr Vladimír Tošovský již řekl v prvém čtení, byla zpracována Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s energetickým regulačním úřadem v reakci na nekontrolovatelný boom v oblasti solárních elektráren.
Na tomto návrhu participovalo Ministerstvo životního prostředí a mohu zodpovědně říci, že nakonec došlo ke shodě. Nebudu podrobně rozebírat novelu, neboť detailně byla odůvodněna v prvém čtení a ve výborech. Hospodářský výbor na své schůzi přijal mimo jiné pozměňovací návrh, který spočívá v nahrazení dnešní hodnoty pět procent pro možný meziroční pokles výkupních cen energie z obnovitelných zdrojů energie hodnotou 25 procent. Výbor pro životní prostředí téměř jednomyslně podpořil vládní návrh novely. Pouze jeden poslanec se zdržel hlasování.
Tímto si vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovoluji požádat o propuštění novely zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů do třetího čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru a výboru pro životní prostředí. Usnesení výboru nám byla rozdána jako sněmovní tisky 968/1 a 968/2. Nyní prosím o slovo zpravodaje výboru hospodářského, pana poslance Oldřicha Vojíře.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, pane premiére, páni ministři, dámy a pánové, omlouvám se za kratičké zdržení, protože mne trochu překvapil hlas pana ministra Kocába, já jsem tomu nevěnoval pozornost, netuše, že obhajuje obnovitelné zdroje. Tak se ještě jednou omlouvám.
Předložená materie je v podstatě velmi jednoduchá. Hospodářský výbor tuto novelu zákona projednal na svém jednání 13. ledna tohoto roku a přijal usnesení, které je vtěleno do usnesení, které máte pod číslem 968/1. Toto usnesení v podstatě zjednodušeně říká, že modifikuje vládní návrh zákona, a to tím způsobem, že místo navrženého principu, kdy pokud u některého typu obnovitelného zdroje by klesla návratnost pod 11 let, tak by Energetický regulační úřad měl právo nebo mohl by použít instrument takový, že by meziročně tu cenu opět vrátil do koridoru mezi 11 až 15 let. Pro ostatní zdroje, které by takto významně neklesly, by nadále byl používán regulační instrument rozptylu ceny v rozmezí plus mínus pět procent.
Hospodářský výbor přijal verzi upravenou a domnívá se většinově, ne absolutně, že by bylo jednodušší, aby se princip zákona nezměnil, to znamená, aby se nezaváděl nový instrument koridoru 11 až 15 let, respektive aby nedocházelo k přepočítávání návratnosti investice, když klesne pod 11 let. Ale aby existoval v zákoně jiný nástroj, podobný, který existoval doteď, a to znamená upravovat, chcete-li regulovat je asi správným způsobem cenu v rozmezí nikoli plus mínus pěti procent, ale plus mínus 25 procent.
Dovolte mi ještě možná říci, abych nemusel vystupovat dvakrát, že jsem si přečetl několik řekněme oponentních stanovisek k návrhu hospodářského výboru, kde jsem byl předkladatelem toho návrhu. A ty se zaobírají dvěma důležitými věcmi. Za prvé, že tento návrh by vytvořil nestabilitu v rámci sektoru tím, že by banky mohly být znejistěny. Jsem schopen případně v podrobné rozpravě vysvětlit, že to není pravda. A za druhé, že ona regulační klauzule těch plus mínus pět procent byla míněna tak, že meziročně vždy se očekávalo, že budou klesat jednotkové náklady v obnovitelných zdrojích energií podle jednotlivých forem. Ale například u větrné energie se už musel použít i ten opačný chod, to znamená mírně zvýšit výkupní cenu, protože se ukázalo, že některé technologie jsou dražší a návratnost by nebyla dodržena po dobu 15 let. Takže není pravdou to , že se to používalo pouze pro snižování. Je pravda, že to lze použít i pro mírné zvýšení.
Prostě je to regulační koridor, který má plus pět procent v ceně příslušného roku nebo mínus pět procent. Hospodářský výbor si myslí, že tento koridor, stejný koridor ve stejném zákoně má být rozšířen o 20 procent, to znamená má být 25 procent plus a 25 procent mínus. Toť vše.
Poslanec Martin Bursík: Vážená paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, pane ministře, dámy a pánové, já jenom stroze zdůvodním a představím vám usnesení výboru pro životní prostředí a poté bych se rád přihlásil do obecné rozpravy a otevřel také stručně polemiku s panem poslancem zpravodajem hospodářského výboru, protože si myslím, že ta argumentace, která zde byla uvedena, nebyla zcela přesná. Ta věc se má trochu jinak a je dobré, aby Poslanecká sněmovna pochopila ten problém v detailu.
Výbor pro životní prostředí na schůzi 14. ledna se zabýval tímto návrhem, posuzoval i návrh hospodářského výboru; nepřiklonil se k němu, naopak, přiklonil se ke znění vládní novely zákona, kde není neznámo, že autorem tohoto návrhu je v podstatě Energetický regulační úřad, který velmi dobře tuto problematiku zná. Princip, který navrhuje vládní návrh a se kterým ztotožnil výbor, tkví v tom, že jestliže došlo v průběhu roku k tomu, že průměrné investiční náklady na tu kterou technologii výroby elektřiny z obnovitelného zdroje, včetně vyvedení výkonu, připojení, klesly natolik, že průměrná diskontovaná návratnost takové investice klesá pod 11 roků, to znamená, nedrží se 15 let nebo rozmezí mezi řekněme 12 a 15 roky, tak poté Energetický regulační úřad neuplatní na tento konkrétní příklad klausuli, která říká, že může meziročně snížit výkupní cenu pouze o 5 % a sníží ji adekvátně k tomu, o kolik klesly investiční náklady. To znamená, sníží jednorázově hladinu do reálu a poté tento princip běží dále.
Výbor se domnívá, že tento princip je správnější z věcného pohledu, protože umožňuje takové nečekané poklesy investičních nákladů, ke kterým by mohlo dojít u jakékoliv technologie, vyrovnat, ale zároveň ponechává ochranu investora klausulí v § 6 odst. 4, totiž, že výkupní ceny stanovené regulačním úřadem pro následující kalendářní rok nesmějí být nižší než 95 % hodnoty předchozího roku. Jde o to, že u drtivé většiny projektů, které připravují investoři, projektové plánování přesáhne jeden kalendářní rok a oni vyjednávají s bankami úvěrové podmínky. Z logiky věci banka řekne investorovi: jestliže máte výkupní cenu z větrné elektrárny 2,72 Kč tento rok, kde máte garanci, jaká bude cena příští rok. A těchto 5 % jako garance je velmi důležitá jistota. Já potom v přihlášce do obecné rozpravy to ještě trochu rozvedu. Takže to je jenom představení stanoviska výboru pro životní prostředí, který podpořil návrh vládní. Děkuji zatím za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bursíkovi. Otevírám obecnou rozpravu a mám do ní dvě přihlášky. První z nich patří panu zpravodaji Martinu Bursíkovi, druhým přihlášeným je pan kolega Jan Husák.
Poslanec Martin Bursík: Dobře, paní místopředsedkyně, děkuji pěkně. Já bych ještě rád vysvětlil k této problematice, protože na pozici kritiky stavu okolo solárních elektráren se vlastně otevřela celkově debata o tom, zdali systém podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v ČR je nastaven správně, anebo není.
Já k tomu mohu říci jako člověk, který se podílel expertně na návrhu toho zákona, to, že široký kolektiv autorů od Ministerstva průmyslu, přes Ministerstvo životního prostředí, Energetický regulační úřad, operátora trhu s elektřinou zvažoval i všechny možné systémy podpory výroby elektřiny, kdy ČR na základě evropské směrnice jeden z nich musela, a je to také správné, zvolit a aplikovat. Ve Spojených státech jsou systémy založené na povinných kvótách elektrárenských společností, které například ve státu Kalifornia musí každý rok ve svém portfoliu elektřiny, kterou dodávají zákazníkům, zvýšit podíl tzv. zelené elektřiny o 1 %. Jinde jsou systémy diferencovaných kvót. V Evropě je převažujícím modelem systém pevných výkupních cen, které právě garantují výrobci to, že veškerá elektřina z obnovitelných zdrojů bude vykoupena provozovatelem distribuční anebo přenosové soustavy - podle toho, kam je připojen - za pevnou výkupní cenu, která je stanovena v roce, kdy je zařízení uvedeno do provozu, a cena je garantována po dobu průměrné návratnosti technologie a tak se také vypočítává.
Musím říct, že na základě zkušenosti od roku 2005, od kdy je zákon účinný, Energetický regulační úřad se v tomto chová myslím si velmi odpovědně, konzervativně, nereagoval na nějaké momentální rychlé výkyvy a postupně se daří podíl obnovitelných zdrojů zvyšovat. V tuto chvíli budeme někde kolem 7 % výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě. Česká republika cílila zákon na splnění indikativního cíle 8 % k roku 2010, který se pravděpodobně nenaplní. Je dobré říci, že tabulky a výpočty, které ukazovaly podle potenciálu jednotlivých zdrojů, kde bychom mohli být v roce 2010, tak je důležité říci, že u všech obnovitelných zdrojů jsme pod očekávanou úrovní. To znamená, tempo růstu instalací elektráren na biomasu, elektráren malých vodních, kde to je hodně blokováno Ministerstvem zemědělství, které blokuje lokality pro možné využití privátním investorům a je to myslím negativní role podniků povodí, které vlastně neumožňují rozvoj lokalit, které byly využívány v době první republiky, a potenciál tady je. I u dalších obnovitelných zdrojů tempo běží, ale je pomalejší, než jsme očekávali. A u fotovoltaiky je právě dáno tím, že se propadly investiční náklady o 27 až 40 %, tak se z toho stal velmi výhodný byznys.
Čili je na místě skutečně věnovat tomuto vládnímu návrhu pozornost. Je důležité zdůraznit, že tato úprava, kterou vláda navrhuje, je úpravou, která vlastně ošetří další možné výkyvy, ke kterým by mohlo dojít. Pan poslanec Vojíř hovořil o plus minus pěti procentech. Ono je to pouze minus. Žádná regulace, pokud se týká toho plus, není. Jestliže by se investiční náklady zvýšily, tak Energetický regulační úřad prostě počítá 15letou diskontovanou návratnost a žádné omezení tam není. Ten paragraf pouze hovoří o tom, že nesmí snížit výkupní cenu meziročně na hodnotu nižší než 95 %.
A teď ještě krátce argumentace proti konkurenčnímu návrhu, který předkládá hospodářský výbor. Problém totiž je v tom, že tato úprava by mohla vyhovovat řekněme lidem, kteří operují v solární branži. Ona by jim dala jistotu, že meziročně - mezi rokem 2010 a 2011 - výkupní cena neklesne o více než 25 %, protože se dá očekávat, že cena bude klesat něco mezi 27, 30, 32 %. To teď nikdo přesně neví, to je věcí regulačního úřadu. Čili jim by to vlastně oddálilo snížení výkupní ceny. Každé procento dobré, každý zisk do kapsy vhodný. Ale zároveň by s tím těchto několik procent zvýhodnění pro podnikatele v solárních elektrárnách s sebou strhlo podnikatele ve všech dalších segmentech výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, kde to žádoucí není, protože logicky přijde-li do banky investor, který chce investovat do elektrárny na bioplyn, tak v momentě, kdy bude přijat pozměňovací návrh hospodářského výboru, tak banka, jestliže bude kalkulovat riziko investice, tak zahrne do rizika možnost snížení výkupní ceny nikoliv o 5 %, ale o 25 %, protože takto je to stanoveno v zákoně a bankéř, který bude mít na starosti tuto oblast, samozřejmě logicky bude kalkulovat s rizikem, které tam hrozí jako riziko největší, což je 25 %.
Čili já věřím, že to není od pana poslance nebo od autorů tohoto návrhu zlý úmysl, vlastně strhnout s sebou na kritice fotovoltaických elektráren další technologie obnovitelných zdrojů, kde je naopak žádoucí, aby se rozvíjely, např. celý segment, který dává zaměstnanecké příležitosti podnikatelům v zemědělství a který vytváří poptávku po energetických plodinách, rostlinách. To je velmi žádoucí a je to alternativa pro české, moravské a slezské zemědělce.
V tom si myslím, že ten návrh není domyšlený a že při troše zamyšlení vlastně ten návrh Energetického regulačního úřadu, resp. vládní návrh, splňuje to, co od toho návrhu očekává a co si přeje i hospodářský výbor, totiž aby se nestalo, že najednou návratnost investice se razantním způsobem zkrátí a je z toho výhodný byznys, který je na úkor jiných obnovitelných zdrojů a zároveň nepřiměřeně navyšuje konečné ceny elektřiny pro spotřebitele.
Tolik ještě moje trochu podrobnější argumentace ve prospěch vládního návrhu novely zákona. Děkuji pěkně za pozornost.
Poslanec Jan Husák: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych se rovněž připojil do obecné rozpravy ohledně tohoto tisku.
O potřebnosti a nutnosti přijetí legislativních úprav, kterými dojde ke změně regulačních podmínek pro ceny elektrické energie z fotovoltaiky, již bylo v posledních dnech napsáno a řečeno hodně. Neřešení daného problému má již nyní reálné dopady a zvyšování ceny nepřiměřeným dotováním energie vyrobené z fotovoltaiky začíná ohrožovat růst české ekonomiky. Má na ni přímý dopad.
Dovolte, abych přesto uvedl několik skutečností. Podle Energetického regulačního úřadu si v roce 2010 na výrobu energie ze slunce připlatíme přes 2,6 mld., tedy 38 % celkové dotace na obnovitelné zdroje energie. Proč toto zdůrazňuji? Protože ze slunce se vyrábí pouze 6 %, ostatních 94 % energie představují ostatní alternativní zdroje - vítr, voda, biomasa, bioplyn. To je velký nepoměr. V době, kdy se schvaloval zákon 180/2005, určitě nikdo ze zákonodárců netušil, jaký byznys bude tento problém zejména co se týče fotovoltaiky.
Myslím si, že je důležité teď opravdu přijmout rozhodnutí a přikláním se proto k návrhu, který přijal hospodářský výbor, který upravuje mez regulace z 5 % na 25 %. Vnímám i polemiku nad vládním návrhem, který zde obhajoval pan poslanec Bursík. Když se ta věc projednávala v hospodářském výboru, rovněž jsem zvažoval, ke které variantě se přiklonit. Přiklonil jsem se k variantě, kterou nakonec schválil hospodářský výbor, a to proto, že si myslím, že v této situaci, v jaké jedná Poslanecká sněmovna, je průchozí tato úprava. Neudělat nic znamená tu horší variantu.
Proto si myslím, že je dobře, abychom celou tuto záležitost zvážili a přimlouvám se za podporu návrhu, který zde zazněl z úst zpravodaje a předsedy hospodářského výboru.
To je vše, co jsem chtěl k této věci říci. Prosím o podporu.
Poslanec Martin Říman: Děkuji za slovo, paní předsedající. Je neuvěřitelné poslouchat, jak všichni odleva napravo, odprava nalevo, doprostřed, dnes, 25. února roku 2010, horlivě bojují a zdůvodňují hlava nehlava, jak je důležité omezit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, v tomto případě ze slunce. Kuriózní je, že je to téměř na den přesně pět let - bylo to ve středu 23. února 2005 - kdy se ve třetím čtení schvaloval zákon, který dnes chceme novelizovat, tedy zákon, který pak vyšel ve Sbírce pod číslem 180, o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tehdy všichni v této Poslanecké sněmovně /mnozí z vás zde byli/, všichni s jedinou výjimkou, a to s výjimkou poslanců Občanské demokratické strany, horlivě zastávali tento návrh, který poté vedl k tomu, o čem dnes všichni dobře víme.
Když tady pan kolega Husák, kterého si velmi vážím, řekl, že v roce 2005 /teď to řekl před pěti minutami/ nikdo nevěděl, netušil, kam to povede, tak já bych vám odcitoval několik vět ze stenoprotokolu z tehdejší schůze před závěrečným hlasováním o tomto zákonu, aby bylo zřejmé, že i tehdy jsme věděli, když jsme se rozhodovali, že to bude znamenat nějaké náklady, a to náklady nemalé. A kupodivu, tehdy to nikoho nezajímalo, až na tu jednu jedinou výjimku. Ve své pýše těch, kteří dokáží poručit větru, dešti, jste všechny tyto námitky tehdy nevyslechli, odvrhli a zpupně tento zákon odhlasovali.
Teď cituji ze stenozáznamu jednoho poslance: "Měli byste být seznámeni s několikastránkovým materiálem, který po roce, kdy tato norma je projednávána na půdě Poslanecké sněmovny, se podařilo vymáčknout z Energetického regulačního úřadu. Hospodářský výbor chtěl, aby předkladatelé předložili tuto analýzu. Měli byste vědět, že náklady na provoz toho, co nazýváme obnovitelné zdroje atd., nás všechny budou stát 8 miliard ročně, nikoliv jako jednorázová platba, ale každý rok 8 miliard. To znamená, že každý občan České republiky zaplatí za elektrickou energii ročně o 800 Kč více než dnes. Pro čtyřčlennou rodinu to je 800 krát 4, 3200 Kč ročně navíc za elektrickou energii. Jen proto, že si někdo vymyslel velmi dobrý obchod, jak dostat peníze z daňových poplatníků. " A teď tady v závěru obligátní apel, abyste to zvážili.
Víme, jaký byl výsledek hlasování. Nyní po pěti letech všichni zachraňujete svět se slovy, jak je důležité s tím něco dělat. To, že už se díky tomuto zákonu vytáhlo od daňových poplatníků a rodin, kterými vy se tady zaštiťujete za každou druhou větou, tolik peněz, a ještě vytáhne, protože to, co stojí, už stojí a bude vyrábět drahou elektřinu, to vás vůbec nezajímá. Opravdu je škoda, že ty peníze nemusíte platit vy, kteří jste to schválili před pěti lety, a že to musí platit ti nevinní, kteří se k tomu tehdy nemohli vyjádřit. (Potlesk zprava.)
Poslanec Jan Husák: Já chci poděkovat panu poslanci Římanovi, že tyto věci upřesnil. Já vím, jakým způsobem se hlasovalo, ale nevěděl jsem, že zde zazněla v rozpravě i tato fakta. Potom se teprve divím, že vůbec k tomu došlo, protože opravdu nárůst cen, který může nastat díky fotovoltaice, může do dvou let být až 20 % pro konečného odběratele, což si myslím, že je naprosto katastrofální a je potřeba o to více s tím něco udělat. Děkuji panu poslanci Římanovi, že to zde řekl a připomněl to poslancům, kteří zde seděli.
Poslanec Oldřich Vojíř: Já se zaprvé pokusím být stručnější, protože jak i pan premiér avizoval, tak jestli má vláda zasednout, tak předpokládám, že pokud možno celá, alespoň s těmi ministry, kteří jsou v republice.
Ještě na margo vystoupení kolegy Římana. Nejenže to je pravda, což je doložitelné, ale víte, co je ještě horší? Že jsme dostali, resp. ta část Sněmovny, dostala část podnikatelského spektra dnes do situace, kdy stojí před určitým samozřejmě jakoby rozhodnutím nebo situací, kdy jim oznamujeme: pozor, je to jinak, musíme to změnit, a musíme to změnit drasticky, ne kosmeticky, protože jinak by to v podstatě nemělo smysl a platilo by dál to, že koneční spotřebitelé budou stále platit víc a víc a budou čekat na pokles několik let.
Já jen ve svém pozměňovacím návrhu potom říkám, že by asi stálo za úvahu - a překvapuje mě, že o tom zatím nikdo nemluví - prostě říci, že asi se jinak budu chovat ke zdrojům například do 5 kW, jinak se budu chovat třeba ke zdrojům do 1 MW, jinak se budu chovat třeba k velkým zdrojům atd. To znamená, že je zřejmé, že za prvé nejde o žádnou alternativu v těchto oblastech. To jsou všechno doplňkové zdroje, protože jsem schopen prokázat, že každý jeden zdroj potřebuje držet tvrdou zálohu. Potřebuje držet zálohu, a to v takzvaném teplém stavu.
To znamená - není možné čekat, až to vypadne. To znamená, že uhelky v tomto případě třeba jezdí, buď jedna nebo dvě, na 60 %, aby - když to vypadne - mohla vyjet na 90 %. Paroplynovek máme málo, nicméně, pár jich je. Ty mají tu nájezdní dobu daleko kratší, ty jsou schopny do hodiny "najet" a dodat tu energii, která vypadne buď díky tomu, že nefouká nebo nesvítí nebo cokoli jiného.
Tady by i předkladatelé měli říci, že se v tomto zákoně, na který jsou možná hrdí v rámci Evropy - a zaregistroval jsem, že se jím chlubí - přijala tři opatření dohromady. Tady nejen, že je ochrana investice 15 let, nejen to, že je tu nastavena de facto pevná výkupní cena po celou dobu té investice, ale je tady ještě další věc - že je tady v podstatě nastaven povinný odběr té elektřiny. To znamená - ano, tento zákon je velmi konformní pro subjekty podnikající - teď říkejme - v obnovitelných zdrojích.
Po pěti letech se divíme, že nastala tato situace. Když jsem zde, před těmi pěti lety vystupoval, protože jsem také v tu dobu byl ve Sněmovně, upozorňoval jsem na to, že lze předpokládat na základě tržních mechanismů, že dojde k tomu, že ty jednotkové ceny budou klesat, ale že přesto nás to bude stát velké prostředky. Tehdy byly ty odhady kolem 8 mld. korun ročně.
Nicméně, já nechci polemizovat dlouho s kolegou Bursíkem o tom, jestli návrh vládní nebo návrh hospodářského výboru je lepší. Já chci říci jednu věc, kterou on zde nezmínil. Celý ten mechanismus nastavení ceny je v rukou Energetického regulačního úřadu a ten tu cenu nastavuje tak, že ji cílí k 15 letům každý rok. Vychází z průměrů cen jednotlivých technologií, tzn. jednak pro vítr, geotermál, solárka nebo - chcete-li - fotovoltaiku, biomasu a další jiné.
A v té oblasti to funguje tak, že můžete mít deset technologií, načtou se ty technologie, provede se průměr a řekne se: Ano, toto je nějaká průměrná cena. A kdyby se cena udržovala výrazně pod hranicí návratnosti 15 let, řekněme, někde kolem 10, 12, tak může ubrat 5 %. Maximálně může ubrat 5 %. To je pravda. Ale také platí to, že on nemusí využít těch 5 % a může jít zpátky. To znamená - on může jít zpět, když zjistí, že meziročně se ty technologie zdražily, což se mimochodem u větrné energie stalo.
Symbolika plus nahoru - ona je fakticky neomezená, nicméně z toho mého vystoupení bylo jakoby zřejmé, že ona je omezená těmi patnácti lety, jestli mi rozumíte. To znamená, že když dochází k nějakému pohybu, lze předpokládat, že ten koridor nebude širší.
Co se týče toho posledního - jestli banky budou nebo nebudou nervózní v té záležitosti. Ptal jsem se pana ministra průmyslu a obchodu, jak to bude se zacílením ceny, když klesne pod 11 let. To je nový prvek. To znamená - cena bude pod 11 lety návratnosti, dojde k přepracování. A dojde tedy k zacílení na 15 let tak, jak to má být? Nebo dojde někam mezi 11 a 15? Mělo by to být 15, ale na to nikdo přesně nakonec neodpověděl.
Není to v zákoně. Je řečeno, že to je návratnost, ale regulační úřad může stanovit tu cenu tak, že se bude pohybovat klidně někde na letech 14, 13. Nic mu v tom nebrání podle toho pravidla. A bude zpátky v tom koridoru.
Proto si myslím, že je možné použít ten návrh, který jsme předložili my v hospodářském výboru. V něm říkáme, že je možné snížit až o 25 v jakémkoliv typu. A to neznamená, že bychom podtrhli ostatní zdroje energie z obnovitelných zdrojů energie, protože Energetický regulační úřad to upraví vždy jenom tak, aby platila ta druhá teze, a to je - že návratnost musí být 15letá. Takže tam jsou mechanismy, které zajišťují investorovi naprosto jasný koridor, kudy se bude pohybovat.
On prostě nepoužije celých 25 ve větru, když je nepotřebuje. Proč by to dělal? Když potřebuje 3 %, tak použije 3, protože on to musí dokládat. Prosím vás, ta vyhláška jasně říká - to už není zákon, to říká vyhláška - že on musí doložit ten průměr a že musí říci a musí být schopen kdykoli meziročně prokázat, že zaciluje tu návratnost k 15 letům.
Já používám slova zaciluje, protože on to měří teď, ale ve finále se může stát, že se tomu dotyčnému nějaké ceny posunou tak, že on například své provozní náklady sníží nebo cokoliv jiného a může to mít zpátky za 12, za 13 let. Zacílení na základě technologie, ten výpočet, je vždycky na 15 let. A je to každý rok takto. Nemusí být tedy obava taková, že to pásmo - nebo resp. nikoli pásmo, ale abych byl přesný, to
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, když tak poslouchám tu debatu, kdo kdy kde způsobil, vypadá to, jako kdyby tady čtyři roky nebyla žádná vláda, jako kdyby tady nebyl žádný ministr průmyslu, který měl možná už před rokem, před dvěma se otázkou vztahu mezi slunečními elektrárnami, cenami za kW z těchto elektráren za elektřinu zabývat a už dávno měl - možná, že ten, který to tady teď před chvílí kritizoval - ještě jako ministr předložit návrh na řešení a nečekat, až situace dojde tak daleko.
Na druhé straně je potřeba - a to měla vyhodnotit už možná minulá vláda - říci, že se změnily podmínky za těch pět let. Vývoj jde kupředu a ceny těch fotopanelů se změnily a zájem se také změnil. A výhody, řekněme, zisk, profit, z takové investice se zvýšil.
Situace je ale taková, jaká je. A v této chvíli bychom na to měli rychle reagovat, protože dopad špatného nastavení v této chvíli, po pěti letech vývoje cen, vede k tomu, že může dojít k výraznému zvýšení cen energií, což má své velmi negativní dopady.
A jenom taková poznámka. Když jedu po silnicích a po dálnicích a kolem jsou ty krásné billboardy se slunečním elektrárnami, kde je napsáno "Sluneční energie zdarma", jenom přemýšlím, kdy tedy bude zdarma i ta elektrická energie z těch slunečních elektráren. Nebo přinejmenším by měla být levnější než elektřina například z těch elektráren dneska zatracovaných, jako jsou atomové nebo tepelné.
A o tom je potřeba asi uvažovat - zda ty systémy pobídek a celkový systém financování je v tuto chvíli správně nastaven. Pan bývalý ministr se usmívá. Já věřím, že navrhne i vhodná řešení a že určitě dojdeme k vhodnému řešení.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já bych chtěl jenom zbytečně skromného pana poslance Římana tady jmenovat jako toho člověka, který z tohoto místa v roce 2005 varoval Poslaneckou sněmovnu před přijetím tohoto návrhu zákona. Byl to on, kdo varoval, že čeští daňoví poplatníci ročně zaplatí 8 mld. korun navíc, to je 3 200 korun na čtyřčlennou rodinu.
Přesto vy ostatní jste ruku v ruce tento zákon odmávali a teď se divíte, že přesně tyto důsledky, před kterými bylo varováno, tak nastaly. To za prvé.
Za druhé. Dnes jsme tady vedli jednu velmi ohnivou debatu o lobbingu. Já bych chtěl připomenout, že ona velmi výhodná cenová konstrukce pro fotovoltaické elektrárny byla zvýhodněna pozměňovacím návrhem jedné prakticky méně známé poslankyně z řad ČSSD, která ho přednesla v rámci rozpravy ve druhém čtení jako pozměňovací návrh. Kdo chce, nechť si prosím ten stenozáznam najde. Velmi jsme tady plamenně hřímali proti lobbingu. Myslím si, že tato kouzelná v uvozovkách formule velmi nevýhodná pro daňové poplatníky, velmi výhodná pro konkrétní podnikatelské skupiny, má z tohoto pohledu velmi zajímavou historii, jak se dostala do tohoto zákona a bylo by dobré také si udělat tuto spojitost s tím mezi lobbingem a pozměňovacím návrhem předneseným v rámci druhého čtení v podstatě téměř neznámou paní poslankyní z řad České strany sociálně demokratické.
Já jsem k tady té problematice se chtěl vyjádřit v tom smyslu, že tady nezazněl ještě i jeden argument, proč podpořit vládní návrh, a to je skutečnost, že za tu dobu se velmi zlevnily technologie, které samozřejmě ekonomicky pozitivně ovlivňují návratnost investic v případě fotovoltaických projektů.
A stejně tak jsem měl možnost hovořit v poslední době i s bankami poskytujícími vlastně finanční produkty pro usnadnění realizace. A myslím si, že ty podmínky jsou skutečně nastaveny tak, aby potenciální zájemci o provozování takovýchto zařízení mohli v klidu naprojektovat svoje záměry, že ta doba se z patnácti let výrazně posunula mezi období osm až deset či jedenáct let a banky jsou schopny na toto období finančně vypomáhat případným investorům.
Považoval jsem za vhodné, aby to v obecné rozpravě zaznělo, až budeme rozhodovat o těch jednotlivých návrzích na příští Sněmovně, tak abychom věděli, že můžeme a musíme především zohledňovat ekonomické hledisko.
Dámy a pánové, já jsem teda trošičku vychladl, protože ta přestávka trvala hodinu a půl a já jsem chtěl reagovat bezprostředně na vystoupení kolegy Vojíře, protože kolega Vojíř tady ve vysvětlování celé problematiky návratnosti investic do fotovoltaických elektráren, respektive do zdrojů z obnovitelných zdrojů, zdrojů nebo výroben elektrické energie, tady použil jednu věc, která mě trošičku rozlítila, protože na hospodářském výboru jsme o tom diskutovali dost podrobně. A myslím si, že tak je nastaven zákon i vyhláška pro Energetický regulační úřad, a to je otázka toho, jak se počítá návratnost té investice. Vždy se počítá na patnáct let. Tam není rozpor v tom, že by se hledala varianta nebo vznikala Energetickému regulačnímu úřadu určitá možnost a prostor, že by mohl volit, jestli ta návratnost bude jedenáct nebo až patnáct nebo jakékoliv jiné období. Já jsem přesvědčen, že tam těch patnáct je závazných a pevných. To je první věc, kterou jsem vám chtěl ještě v této obecné rozpravě sdělit.
A druhá věc je ta, že nám se tady z celé té diskuse, která byla i pro mne velice zajímavá, ale potvrzuje jednu důležitou věc - že všichni máme zájem na tom vytvořit regulační prvek, jak přistupovat k tomu, abychom dokázali vrátit do reálu objektivní podmínky pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů, které se podílí na výrobě elektrické energie bez ohledu na jejich výkon. Ale mně se z toho trošku ztratil vztah k našemu občanu, k našemu člověku, který musí tyto náklady také hradit. A když si uvědomíme, že v současné době máme nainstalováno necelých 470 megawatt, je nasmlouváno a povolené připojit na dalších 1 800 megawatt, tak my už na konci roku 2010 budeme muset pracovat s výkonem, který bude už na úrovni dvou tisíc megawatt, což už odpovídá vlastně dnešnímu výkonu Jaderné elektrárny Temelín.
A tady začíná ten největší problém. V roce 2009 byl příspěvek na výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů pro zákazníka 52 korun z megawatthodiny, v roce 2010 však tato podpora díky fotovoltaikám stoupá už na 166 korun z megawatthodiny. A pokud se připojí ten plánovaný výkon, o kterém jsem hovořil, tak v roce 2010 už to dělá 272 korun. Jenom na důkaz toho, že je to skutečně prudký nárůst. A pokud by došlo k předpokládané úrovni zvýšení celkového výkonu bez regulací na čtyři tisíce megawatt, dostáváme už se skutečně do závratných částek.
Když vezmeme jenom, koho se to konkrétně týká. Domácnosti s roční spotřebou 2 500 kW platí nebo platily v roce 2009 za podporu obnovitelných zdrojů 130 korun za rok. V roce 2010 už to bude 415 korun za rok a v roce 2011 po instalaci toho výkonu, o kterém jsem hovořil, z kterého se bude odvozovat cena, budou již platit 1275 korun.
Domácnosti, které topí elektrickou energií, to znamená, že spotřebovávají víc jak patnáct tisíc kilowatthodin ročně, tak ty budou v roce 2011 už doplácet 7600 korun. Malý podnikatel se spotřebou roční čtyřicet tisíc kilowatt zaplatil v roce 2009 dva tisíce korun. V roce 2010 bude už hradit 6 640 korun na podporu obnovitelných zdrojů. A v roce 2011 již ho čeká příplatek nebo výdaj 20 400 korun. A největší průmyslové podniky, které mají výkon nad třicet gigawatthodin zaplatily v roce 2009 na podporu obnovitelných zdrojů částku 1,5 milionu korun. V roce 2010 už to bude skoro pět milionů korun a v roce 2011 už neuvěřitelných patnáct milionů korun.
Z těchto důvodů, které jsem uvedl, mohu konstatovat, že poslanecký klub KSČM podporuje vládní návrh zákona 180 a vnímá to tak, že rozhodujícím parametrem pro stanovování podpory obnovitelných zdrojů musí být návratnost investic v trvání výpočtu na patnáct let.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, pane premiére, dámy a pánové, můj vážený kolega z hospodářského výboru byl možná rozlícen - nevím přesně čím. Ale nicméně platí, že vládní návrh a návrh hospodářského výboru výrazně umožňuje snížit meziročně v roce 2011 a následných letech výkupní cenu z obnovitelných zdrojů energie obecně a v tomto případě se nás teď týká aktuálně fotovoltaické články. Na tom se nic nemění.
Pokud si provedete výpočet, když si někdo dá tu práci a provede si výpočet návrhu vlády a návrhu hospodářského výboru, tak se lišíme - přijde na to, v jakých jednotkách to chcete měřit - tak když to budete chtít měřit v kilowatthodinách, tak je to v haléřích, v desetihaléřích, když je to v megawatthodinách, tak je to nějakých sto korun. Ten rozdíl je minimální. Tu tabulku, co máte v ruce, tak to tam najdete, protože to určitě zpracoval Energetický regulační úřad správně. To znamená varianta A nebo A1, respektive B1, sám to tam určitě vidíte. Takže ten rozdíl je minimální.
Já to říkám jenom proto, aby nedošlo k mýlce i ve veřejnosti nebo ve Sněmovně, že tu není vůle to snížit, respektive vytvořit prostor pro to, aby Energetický regulační úřad mohl snížit tu hodnotu. To je jasné.
Spor vedeme pouze v tom - a na to mi nikdo neodpovídá, ani můj ctěný kolega na to neodpověděl, ani ministr, ani pan Bursík na to neodpověděl - kde se vzala hranice jedenáct let? Kdo ji vymyslel? Kdo vymyslel hranici, že když to klesne pod jedenáct let, tak to začnu skokově regulovat? Proč není pod deset? Proč není pod dvanáct?
To, že má v zákoně ochranu investice nastavenou na patnáct let, ta je tam dlouhodobě. Ta je tam od začátku. Nový prvek je: zavádím hranici jedenácti let - a nikdo mi neřekl, proč jedenáct let - proto, abych určil, když je to pod jedenáct let, tak smím skokově změnit tu cenu bez ohledu na to, jak je to velké. ***
Tak já nevím, s kterými bankéři kdo hovořil, ale já jsem hovořil také s bankéři a ti říkali, že je to ještě předvídatelnější, to není moc předvídatelné. To, co se bankéřům líbí, je, že tam zůstává pouze to snížení 5 % pro ty ostatní zdroje. Tak zní ta správná odpověď. A já jsem říkal, co by se stalo, kdyby tam byl ten rozptyl jiný, to znamená ne těch 5 %, ale 20, 25. Bylo sděleno, že to je předvídatelné. Protože tam nemůže dojít ke skoku neomezenému, zatím co v té variantě 1 až 15, v tom koridoru 11 až 15 k tomu skoku může dojít. Může k tomu dojít dokonce ve velikosti 30 až 32 %, to se odhaduje. To znamená, jaká tady je záruka toho, že ten byznys v této oblasti má nějaká předvídatelná pravidla. Já nejsem obhájce toho byznysu, podotýkám, já jenom říkám, že když se to vyrobilo, když už ten zákon vznikl a když už jsme ty podmínky nastavili a dnes už možná tisíce drobných podnikatelů podniká, tak k nim buďme féroví a dejme jim předvídatelné podmínky v té normě. To znamená,platí podle mého soudu teze, že všichni ve Sněmovně chceme nalézt pravidlo pro možnost snížit výkupní cenu, rokem 2011 počínaje, předtím to nejde, ale cesty, které k tomu vedou jsou teď naznačené dvě. Jedna je ta vládní a druhá je ta, kterou přijal hospodářský výbor. V cenové kalkulaci se měřeno na kilowatthodiny lišíme v haléřích. Zatímco ta naše nicméně říká, že je to o 25 % možno snížit ve všech jednotlivých formách obnovitelných zdrojů, takže ta vládní říká pouze v těch, které klesnou pod 11 let. Když jsem se opakovaně ptal, proč pod 11 let, proč ne pod 10, proč ne pod jinou hranici, tak na to nikdo neuměl odpovědět.
Z toho dedukuji, že když budu potom přepočítávat tu cenu, tak zákon říká, že mám maximální ochranu 15 let. On neříká, že to musím zacílit na 15 let. Energetický regulační úřad se vždycky choval tak, že to cílil k těm 15 letům, zákon to nenařizoval, že to musí být na 15 let, maximálně na 15 let. Já se implicitně jenom obávám, že když bude nastavena hranice, že co klesne pod 11 tak musí být regulováno skokově, tak jenom říkám, že nevím jestli zpátky na 15 let, anebo do koridoru mezi 11 až 15 lety. O ničem jiném nevedu debatu nebo spor. Tady se nabízí jistý otazník. Zatímco u změny číslovky a ponechání zákona v intencích, které byly schváleny v roce 2005, se nemění nic pro toho uživatele, je to pro něj podle mého soudu jednodušší. Ale je to můj osobní názor.
Poslanec Tomáš Úlehla: Já se omlouvám, že se k tomu ještě jednou vyjadřuji, zřejmě zbytečně, ale já to jen upřesním. Možná, že to nebylo dobře pochopeno. Souhlasím s kolegou Vojířem. Měl jsem na mysli, až budeme projednávat vládní zákon, abychom měli na mysli právě garanci té ekonomické návratnosti a v tomto smyslu jsem s bankéři hovořil. To jsem jen chtěl upřesnit, aby nedošlo k mylné interpretaci, kterou jsem zřejmě zavinil i trochu rétoricky. Toto jsem považoval za vhodné říci.
Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo. Já jen ještě trochu zareaguji. Vnímám to tak, že ten energetický regulační úřad je regulátorem a v podstatě zodpovídá za to, jak je nastavena cena pro konečného spotřebitele. Ten výpočet jednoznačně říká, že návratnost té investice je 15 let. Nechci polemizovat o tom, co říkal kolega Vojíř ohledně toho, proč je nastavena doba 11 let, jako ta určující pro to, kdy vznikají nevhodné podmínky a musí se regulovat. Tomu rozumím. Těch 11 let podle mne, a to říkám svůj osobní názor, je pravděpodobně to, že je to zkalkulováno do té kratší návratnosti při cenách, které odpovídaly době, kdy to zařízení bylo uváděno do provozu z hlediska svého projektu, že v tom momentě se dostávají do pozice, že ta jejich návratnost je mnohem rychlejší a už není ta vůle nebo vůbec to oprávnění získávat takovou podporu v ceně, která by měla být. Proč je ta hranice tak stanovena, nevím. Ale pořád jsem přesvědčen o tom, a v tom si s kolegou nerozumíme, že pro mne a pro ten regulační energetický úřad je stoprocentně závazné, že vždy to musí kalkulovat na těch 15 let, přepočet návratu té investice. Je to možná k polemice, ale říkám, že tak je to určitě nastaveno.
Pokud by regulátor měl sehrávat jinou roli než tu, že bude cenu pro konečného zákazníka v jakékoliv podobě tlačit na minimální hodnotu, tak ztrácí potom i toho státního správce nad celým tímto systémem. Děkuji.
Poslanec Jan Klas: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, milé kolegyně a vážení kolegové, tak jsme zase u obnovitelných zdrojů. Uvedl bych tři příklady, jak to s nimi vypadá. Myslím, že to stačí třikrát a dost.
Biopaliva - dříve velký hit. Česká republika se stává ve výrobě biopaliv evropským lídrem. Ve Sněmovně je vládní návrh zákona z dílny Ministerstva životního prostředí, který prosazuje zvýšení podílu biopřísad nafty ze současných 4,5 % na 6,3 %. U benzínu z 3,5 na 4,5 %, a to již od dubna 2010. Já vím, že se to asi těžko stačí, ale kdyby se to stačilo, tak by to znamenalo, že v porovnání s ostatními evropskými státy už budeme předbíhat státy, které biopaliva používají třikrát déle než Česká republika.
Evropská unie nařídila nahradit ropná paliva 10 % biopaliv až v roce 2020. Česká republika během dvou let tento plán splnila už na 40 %. A projde-li vládní návrh, o kterém jsem teď hovořil, bude mít v dubnu 2011, tedy zhruba za rok, splněno na 54 %. Ale unijní plán neříká, jakými druhy biopaliv se mají jednotlivé země dostat k oněm 10 procentům.
Současná biopaliva se vyrábějí z potravinářských surovin, což v mnoha zemích znamenalo a znamená extrémní zdražení základních potravin. K tomu mohu jenom říct - to je logika?
Proto řada rozumných zemí vyčkává a spoléhá na vývoj takzvaných biopaliv druhé generace, které by se získávaly z běžných odpadů, včetně domovních. Na české šplhání v Bruselu doplácejí rovněž tuzemští motoristé. Litr čistého biopaliva stojí mezi 17 až 20 korunami, zatímco litr benzínu a nafty by přišel na 10 korun.
Více zelených příměsí se tedy v ceně pohonných hmot projeví výrazně více, než zvýšení spotřební daně o 1 Kč, která od 1. ledna 2010 byla prosazena ministrem financí.
Ekologický přínos biopaliv v posledních dvou letech zpochybnily po světě řady odborníků a institucí včetně Světové banky. Právě do Evropy se hned po užívání biopaliv začaly postupně dovážet levnější příměsi z Malajsie, Indie nebo Brazílie. Emise při jejich dovozu tak jejich ekologický přínos vlastně ruší. Do Anglie se dokonce dovážejí horší varianty biopaliv z asijského palmového oleje, které se dají používat jen v létě, nikoli v zimě. Výrobci aut a ekologové tvrdí, že biopaliva nemají negativní vliv na motory, ale petrolejářský průmysl přesto vydal doporučení jejich skladovatelnosti. Pohonné hmoty do pětiprocentního podílu biopaliv se mají spotřebovat do tří měsíců. Pokud by tedy majitel chtěl v zimě odstavit auto na delší dobu, měl by nádrž pro jistotu vyprázdnit. Čistá bionafta podle České asociace petrolejářů a obchodu vydrží asi jen měsíc.
Dámy a pánové, to znamená jedno: že pokud bude příští Sněmovna, která přijde po květnových volbách, řešit zákon o státních hmotných rezervách, které se mají navýšit z 90 na 120 dnů, tak budeme muset vytvořit státní hmotné rezervy pouze z čistých paliv, protože v těch zásobnících jsou déle než tři měsíce. Takže to jsou biopaliva a jejich vliv na chod státu. V podstatě, když na jaře jedete autem, tak vidíte samá řepková pole, ale kukuřici a jiné smysluplné plodiny nevidíte na jaře.
Druhý příklad: větrné elektrárny. Využití větrníků na území České republiky je 15 procent maximálního výkonu. No to je legrace! V Dánsku, kde v podstatě, jak říkají, fouká pořád, u Baltu v Německu, tak tam se průměrně účinnost pohybuje kolem 30 procent. Kdybychom chtěli nahradit jadernou elektrárnu Temelín - pouze, abyste si dokázali představit, jak ta problematika vypadá, větrníky, když to řeknu lidově, tak byste potřebovali šest tisíc stožárů. To by ta česká krajina vypadala velmi hezky!
První větrná elektrárna byla postavena v 90. letech v Kuželově na Hodonínsku a byla vysoká pouhých 30 metrů. Současné větrníky dosahují výšky kolem 150 metrů. A víte proč? Protože oni objevili něco, co věděl už Isaac Newton, že čím výše, tak to víc fouká. To je logika! Takže to jsou větrné elektrárny.
Já jsem tady mluvil 11. února o tom, co znamená příval 23 tisíc megawatt z Německa, když fouká v listopadu, v únoru, březnu, a že s tím má Česká republika a ostatní přenosové soustavy v sousedních státech ohromné problémy.
Nyní bych si dovolil zmínit o třetím hitu, a to je hit, který projednáváme dneska, to jsou solární panely. Během dvou let - tady vidíte, jak je to velmi krátká doba - jsme se dostali do tak neúnosné situace, že v současné době jsou ve Sněmovně dva návrhy. Vládní a návrh kolegy Vojíře jako předsedy hospodářského výboru. Já jsem asi před měsícem jel kolem jednoho billboardu a říkal jsem to panu poslanci Škromachovi - tam byl ještě lepší nápis než Sluníčko zadarmo! Tam byl nápis, který vystihuje podstatu těchto zelených hitů. Ten nápis zněl: Nechte Slunce vydělávat! Jistě si řada z vás vzpomene na krásnou písničku Pink Floydů Money. To znamená ekologie jsou peníze.
Tyto návrhy, které tady řešíme, tak se pokouší zabránit zdražení elektřiny během příštích tří let. A to v případě fyzických osob, a to už tady padlo, o 19 procent. A pro podniky o 28 procent. A to by znamenalo významné navýšení inflace a ohrožení konkurenceschopnosti České republiky. Aby Česká republika nalákala investory do tzv. OZE, obnovitelných zdrojů energie, a dosáhla požadovaný podíl výroby ze slunce či větru, zavedla systém garantovaných výkupních cen. A o tom teď jednáme, protože Energetický regulační úřad neboli ERÚ se může pohybovat v koridoru, jak říkal kolega Vojíř, pouze pěti procent maximálně směrem dolů, v současné době.
Představte si, že výkupní cena ze sluníčka, Nechte Slunce vydělávat!, je v České republice 12,15 korun. Rakousko a Německo - a já neznám víc zelené státy než jsou tyto dva - tak v Rakousku je to 7,50 korun a v Německu 6,30. Tam to totiž už dávno pochopili. Jenom my tady o tom neustále dokola meleme a meleme, místo abychom se odhodlali k radikálnímu kroku a dali pravomoci ERÚ, aby mohl snižovat mnohem více ten koridor než jenom o pět procent.
Dneska jste si mohli přečíst v denním tisku, že včera byli vyhozeni dva vysocí manažeři z ČEZu za to, že ČEZ Distribuce - mimochodem v jejímž čele stál náš bývalý kolega poslanec Josef Holub - tak povolil mezi 3,5 tisíci megawatt a dokonce podle některých institucí 6,5 tisíce megawatt ze sluníčka, to znamená na sto procent jistý blackout, tma, zima. A najednou předseda ERÚ říká: Já vlastně nevím. Jsou to dva tisíce, jsou to tři tisíce nebo šest tisíc? Musíme to spočítat. Protože představte si, že ani odborný úřad neví, kolik žádostí bylo povoleno a v jaké výkonové výši. Tady platí úžasná rovnice. Představte si, kdybyste dělali zkoušku z matematiky, co byste asi dostali za známku, kdybyste napsali: Čím vyšší instalovaný výkon rovná se tím vyšší cena elektřiny. To je absolutní nesmysl. Ta rovnice může platit: Čím vyšší instalovaný výkon tím nižší cena elektřiny. U nás je to přesně naopak. Už o tom mluvili kolegové. To je logika, kterou já prostě nechápu.
A konečně poslední zmínka, reakce na pana kolegu Bursíka. On tady mluvil o malých vodních elektrárnách. Dámy a pánové, to je to nejkrásnější, co na nás zbylo po našich předcích. To je skutečně lahůdka vidět ty Francisovy turbíny, Peltonovky a Kaplanovky, protože to už se dneska nedělá! A to dělaly zlaté české ručičky na počátku 20. století a ono to funguje! Ono to neustále funguje! A představte si, že ne Ministerstvo zemědělství, ale Ministerstvo životního prostředí zase přichází s neuvěřitelnou věcí! Chtějí stanovit průtok na potocích a říčkách tak, aby se ta krásná česká malá vodní díla prostě zastavila! To je logika. Děkuji vám. (Potlesk z levé části jednacího sálu)
Poslanec Pavel Němec: Já jenom stručnou poznámku. Já jsem tady v minulých dnech interpeloval pana premiéra a žádal jsem ho, aby byl zpracován návrh na řešení podpory fotovoltaiky tak, aby maximálně byli zvýhodněni malí odběratelé, domácnosti, a minimálně zvýhodněni ti spekulanti. A bohužel mne ovšem mrzí, že tento návrh tady dneska nemáme. Děkuji.
Poslanec Oldřich Vojíř: Nevím, jestli to pana doktora Němce uspokojí, ale ten návrh, byť možná ne ideálně, jsem já připravil a bude podán v podrobné rozpravě, kde bude právě řekněme zdroj bez toho, ať už jsou jakékoli, do pěti kilowatt, brány tak, že se na ně nebude vztahovat klauzule na snížení. A tím totiž by došlo k tomu, že ty malé zdroje na baráčkách a podobně by měly efektivitu ekonomiky lepší. A to je ta pobídka, chceme-li to takto říkat. Zatímco u těch všech ostatních by to na to platilo.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Zeptám se, zda je ještě někdo, kdo chce vystoupit v rámci obecné rozpravy. Není-li tomu tak, končím obecnou rozpravu. Zahajuji rozpravu podrobnou. Mám do ní jednu jedinou přihlášku, a to od pana poslance Ondřeje Plašila. Vidím přihlášku pana kolegy Vojíře. Slovo má pan poslanec Ondřej Plašil.
Poslanec Ondřej Plašil: Děkuji vám za slovo. Já se chci pouze přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který jste obdrželi do lavic k tomuto sněmovnímu tisku číslo 968 a v tomto návrhu je článek II, přechodné ustanovení. A tady bych chtěl učinit jednu úpravu. Tam jsou dva body. Bod A a B. Aby bod A se škrtl a zůstane v platnosti jen bod B. A ten cituji: "Větší než 20 megawatt včetně a byly uvedeny do provozu do 30. dubna 2011. "
Poslanec Oldřich Vojíř: Já se snažím také rychle. Vážená paní předsedající, pane premiére, já se rovněž přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu. O těch pěti kilowattech jsem hovořil, tak už to nebudu říkat. A je tam ještě varianta B a ta říká, že by se dramatická změna netýkala zdroje, který by byl do jednoho megawattu včetně, ale sloužil by jako kompenzační zdroj vlastní spotřeby. To znamená, je tam ještě jakýsi bonus u toho B, že když spotřebováváte, tak bilance, třeba energetická, by mohla být limitně nula a to by byl asi správný krok. Ale je to limitované jedním megawattem, to znamená u fotovoltaiky to znamená zhruba 100 krát 100 metrů nějaká plocha, abyste si to dokázali představit.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Zeptám se, zda je ještě nějaká další přihláška do podrobné rozpravy. Není-li, končím podrobnou rozpravu. Nezazněly žádné návrhy, o nichž by bylo možno v tuto chvíli hlasovat. Proto končím také druhé čtení tohoto návrhu zákona, tedy bodu číslo 5, sněmovního tisku 968.