|
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
v příštích měsících může dojít k poměrně zásadní změně debaty v české energetice. Na návrh ministra životního prostředí Richarda Brabce by totiž měla začít po německém vzoru pracovat komise k přípravě útlumu uhelných elektráren.
Německá komise přitom položila laťku poměrně vysoko. Zasedli v ní zástupci politických stran, průmyslu, odborů, dotčených regionů a obcí, akademické sféry i ekologických organizací (včetně Greenpeace a Bund – Friends of the Earth Germany) a došli k poměrně zajímavému kompromisu.
Mediálně známý výsledek, předpoklad úplného konce uhlí do roku 2038, není vzhledem časovému odstupu ten nejvýznamnější. Shoda na odstavení 12 000 MW uhelných elektráren (tedy dvanácti zdrojů velikosti elektrárny Počerady) do roku 2022 je výsledkem, jemuž se z českého pohledu skoro nechce věřit – důvodů, proč něco takového není možné provést, je přece celá řada. Součástí výsledku je i shoda na investici 40 miliard eur v průběhu dvaceti let do obnovy regionů zničených těžbou. Uvedené výsledky nezůstanou ve formě koncepce, ale budou zakotveny do zákonů.
Dokáže-li česká uhelná komise alespoň částečně napodobit německou, tak to může znamenat významný průlom. Hrozí ovšem riziko, že se česká komise bude soustředit hlavně na otázku výstavby jaderných reaktorů a fakticky se stane dalším orgánem hledajícím cestu k financování ekonomicky riskantního rozvoje jádra. Tento problém německá komise neřešila, výstup Německa z jaderné energetiky je stanoven na rok 2022. Dojde-li česká komise k závěru „konec uhlí, jen výměnou za jádro“, tak evidentně vynechá část německých řešení a jen zopakuje letitou, v praxi nefungující deklaraci.
O tom, jaké kroky se chystají v energetické transformaci napříč Evropou, se dočtete v dalších článcích.
Karel Polanecký, Hnutí DUHA
|
ENERGETICKÁ POLITIKA